Neděle 2.5.

Dneska mě čeká směna na autobusové lince 22. Na této lince jsem byl naposledy koncem března a tak se na ní docela dost těším.

Ráno jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní autobus. Bohužel jsem dnes dostal jeden z nejnovějších autobusů značky SOR. Já tento vůz vysloveně nesnáším a tak směna na něm bude horší jak peklo.

Celý naštvaný jsem vyjel z garáží. Hnedka jsem věděl že to s tím autobusem po dobrém nepůjde. Klepe se to jak poklička na rozpáleném hrnci, je línější jak já a celkově je z něho špatně vidět.

Jak jsem si tak jezdil tak ten výhled je fakt peklo. Jako přestože to má velký čelný sklo, tak je špatně vidět na čumák vozu, do zpětných zrcátek a na čelný okraje vozu. Jako před sebe vidím a dokonce vidím i na nebe, ale to je mi k prdu, radši bych viděl i na ty ostatní místa a věci v provozu.

Nechci zde dávat více prostoru takovému extrémně strašnému vozu. Krátce po poledni jsem předal na zastávce Nádraží vůz a šel jsem domů.

Pondělí 3.5.

Dneska mě čeká pro změnu tramvajová směna na lince 11. Na dnešek se neskutečně těším.

Ráno jsem se dostavil do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a líče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Vozovna je už docela dost prázdná, no když jsem poslední výjezd na celodenní směny tak se není čemu divit.

Vyjel jsem na linku a již od počátku to bylo dokonalé. Sluníčko svítí, neprší, je chladno a pro mě tedy příjemně, ale hlavně není moc silný provoz. 

Každé kolečko by šlo rozdělit na dvě půlky. Ta větší půlka byla lepší, respektive z Jablonce nad Nisou až k zastávce Rybníček byla hezká jízda v obou směrech. Bylo tak akorát lidí, nebylo moc velké zpoždění a vůz si se mnou krásně povídal. 

Naopak jízda od zastávky Rybníček, okolo Nádraží do smyčky Viadukt byla horší. Jak už jsem zde několikrát říkal, smyčka Viadukt je malokapacitní a tvoří se tak kolona až do nedaleké velké křižovatky. V tomto úseku bylo dost málo cestujících a velké množství aut.

Celá dopolední směna uběhla strašně krásně a rychle a mrzí mě že musím tento dokonalý vůz předat dál a jít domů. Bohužel musím, ale snad se na tento vůz zase někdy vrátím.

Úterý 4.5.

Dneska mám jednodenní volno a to doslova nesnáším.

Za jeden den se toho dá rozhodně dost stihnout, ale pro odpočinutí je to málo.

Středa 5.5.

Dneska mě čeká školení. Opět nechci ze školení nic zveřejňovat, protože nevím zda se to smí nebo ne.

Čtvrtek 6.5.

Dneska mě čeká další školení. Jako je celkem dost zajímavé, že za tuto skupinu dvou šejdrových směn jsem měl jen školení, do provozu jsem se nedostal.

Pátek 7.5.

Dneska mi začíná třídenní volno. Pro změnu ho nechci prospat, proležet nebo jakkoliv jinak promrhat v bytě v Liberci. Vyjel jsem na chatu do západních Krkonoš.

Naštěstí jsem chytil výborné počasí a tak mohu za tento víkend nachodit několik kilometrů a vyčistit si hlavu.

Sobota 8.5.

Neděle 9.5.

Bohužel dnes už musím zpět do Liberce, protože zítra mi začíná šestidenní skupina směn. Docela se na to těším, ale na druhou stranu bych tu klidně ještě pár dní zůstal.

Pondělí 10.5.

Dneska mě čeká směna na tramvajové lince 3. Já doslova miluji ranní nástupy a když už v 4:17 mám vyjet z vozovny tak jsem doslova štěstím bez sebe.

Ráno jsem se dostal do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svoji soupravu. Teď ráno ještě celá vozovna spí a jen jedna tramvaj se chystá. To je první ranní spoj na linku 11, který odjíždí asi pět minut přede mnou. Našel jsem svoji soupravu a připravil jsem se na jízdu. 

Vyjel jsem z vozovny do doslova spícího města. Jel jsem a nikde nikdo moc nebyl. Jen ve smyčce Viadukt jsem potkal první ranní 11. Otočil jsem se a taky vyjel na první ranní půlkolo.

Celá směna byla taková dost náročná. Každou chvilkou mi někdo vjel před tu mou jedoucí tramvaj. Jako nevím proč to dělají když je mohu srazit a zabít. Dneska jsem měl vypitý nebezpečný čaj během chvilky.

Úterý 11.5.

Už dost dlouho jsem neviděl žádný ohňostroj. Toto mi dokázala dnes ráno nahradit moje tramvaj, vyhodit měnírnu a zastavit hlavní trať z Rybníčku na Viadukt. To vše díky neukázněnému a také bohužel nezjištěnému pachateli, který za sebou nechal poškozené trolejové vedení v podjezdu pod železničním viaduktem. Ve 4:20 jsem tímto úsekem projížděl jako první vlak.

Byla samozřejmě ještě tma, občas sprchlo, bylo zataženo a mlhavo, povrch silnice a kolejí byl velmi promáčený. Odbavil jsem cestující v zastávce Nádraží z centra a vyrazil z kopce dolů. Bohužel reflektory tramvaje svítí jen velmi slabě a pár metrů přímo před sebe, zatímco vjezd pod železniční most je až za levotočivým obloukem, takže tmu pod mostem vůbec neosvětlily. Pouliční osvětlení v místě je a fungovalo, bohužel lampy na vysokých stožárech osvětlují jen železnici na mostě, pod mostem není jediné světlo. Také bylo velmi mokro, takže případné odlesky poškozených drátů nepřebily lesknoucí se kostkovou dlažbu nebo koleje přede mnou. Všechny tyto aspekty s rychlostí okolo 35 km/h zapříčinili, že jsem neměl šanci zachránit nebezpečnou situaci.

Že je zle a všechno špatně jsem viděl až těsně přes nárazem do přetrženého a volně visícího příčného přídržného drátu troleje. Po roztržení projíždějícím kamionem totiž zůstal viset jen kousek z troleje, nedotýkal se až země, končil asi 2 metry nad zemí. Záblesk drátu přímo přede mnou se mnou otřásl. Okamžitě jsem začal intenzivně brzdit. Ovšem během vteřiny se ozvala ohlušující rána a pak i další, jak bortící se pantograf demoloval zařízení na střeše. Záblesky a zkraty, pískání tramvaje bez proudu a je dost možný, že jsem ze šoku začal i zvonit. Ohlušující rámus. Zastavil jsem asi po 20 metrech. Už ne naplno, aby ještě někdo ve voze neupadl. Dobrzdění tramvaje na všechny kolejovky je velmi intenzivní a pád cestujícího je téměř zaručen, zvlášť v této situaci, kdy rozhodně nikdo netuší, že by se něco podobného mohlo stát. Tramvaj i bez proudu a bez pantografu dokáže normálně zastavit na provozní brzdu. Chvilka výdechu a nádechu. To jsem ale nasál jen pach spáleniny a hned další obava byla o cestující ve voze.

Ihned jsem otevřel dveře od kabiny a vběhl do salónu, jestli jsou všichni v pořádku, někdo se nezranil, nepotřebuje pomoct. Cestující jen přikyvovali, že se nic nestalo a jsou připraveni okamžitě opustit tramvaj, protože dle zápachu jim bylo jasné, že se dál nejede. Nikdo se hloupě neptal. Pustil jsem výstražná světla, podíval se do zrcátka, rychle z báglu vyndal výstražnou vestu a otevřel všechny dveře. Volal jsem na lidi ať vystupují opatrně a dávají pozor na případná projíždějící auta a dohlížel na jejich výstup. Během chvilky se rozutekli pryč. Já jsem vytočil na vysílačce dispečink.

Ohlásil jsem se a oznámil poškozenou trolej v podjezdu Viadukt a vzhledem k tmě na místě nedokážu posoudit rozsah poškození troleje. I při pohledu v klidu prostě v šeru pod mostem nebylo možné rozpoznat, který drát je správně vypnutý a který jen visí. Z protisměru již přijížděla tramvaj na lince 11, tak jsem na řidiče mával ať se rozhodně nepokouší projet

První dispečeři KGX28 byli na místě během minutky. Další dispečerská a jiná auta následovala. Množstvím dispečerů jsem nejspíš překonal rekord z jedné nedávné noční směně "Žádnou tramvaj mi už nepůjčujte".

Když jsem si pak v klidu prohlížel zkázu, bylo mi smutno. Tramvajové soupravy 52+23 jezdila moc pěkně a rozhodně mi bylo líto, že takhle dopadla. Pak se čekalo na dráteníky. Mají speciální nákladní auto s odizolovanou plošinou. Nejdřív začali pracovat na mé tramvaji, kde bylo potřeba svázat zničený pantograf, aby se mohla tramvaj pohnout z místa a oni začali s opravou. Po uvedení sběrače do bezpečné polohy nasedl jeden dispečer do tramvaje a řekl mi ať si taky naskočím, že pojedeme do vozovny. Nastartoval a jen odbrzdil. Ani jeden pantograf nebyl nahoře, tak jsme jeli z kopce jen samo vahou. Na ten volnoběh jsme projeli smyčkou a zastavili jsme se v protisměru. Tam jsme se připojili za soupravu z linky 11 a celou soupravu jsme protlačili za tento úsek na úsek pod napětím.

Na Nádraží jsme viděli slušně rozvášněný dav cestujících, kteří již tři čtvrtě hodiny čekali, než se dostaví první autobus náhradní dopravy. Odpojili jsme se od soupravy linky 11. My jsme potřebovali zvednout zdravý pantograf, aby mohl dispečer dál pokračovat do vozovny již pod proudem, rozhodně nebylo příjemné, že po zastavení jsme slyšeli jen nadávky. Jenže samotný vůz si "myslel", že už jeden pantograf má v pracovní poloze (ten rozbitý), tak tlačítkem nechtěl vysunutí dalšího povolit. Chvilku jsme se s ní prali, až přijela technická kontrola a začala řešit tento problém. Pro mě ovšem přijel jiný dispečer, že se mám vrátit na místo události, že byla zavolaná policie na dořešení. To bylo chvilku po 5. hodině. Vrátili jsme se zpět a ještě asi 15 minut trvalo, než projel okolo nás první autobus NAD. Celkem vyjely 2 autobusy z garáže.

V podjezdu se už pilně pracovalo na napnutí nově natažených příčných drátů. Celkem bylo potřeba nahradit asi 25 metrů drátu, pak nějaké zničené spojky. Chvilkama mžilo, ovšem úsek byl bez proudu, takže se mohlo bezpečně pracovat. Naštěstí se teď opravuje trať na Horní Hanychov a ještě k tomu je brzo ráno a ještě nevyjeli všechny spoje do provozu. Dokud to tu neopraví budou se všichni otáčet přes vozovnu. Věřím že to pro mnohé řidiče i cestující není moc příjemné, jenže já furt čekal až přijede vyšetřovat policie, dispečer stále do vysílačky urgoval, kde jsou, vždyť až přijedou, nebudou mít, co vyšetřovat.

Uvolněno pro zkušební vlak bylo v 6:25. Projela první tramvaj, která ukázala případné nedostatky v natažení a vycentrování troleje. Po chvilce se rozjeli i tramvaje do kopce. Policie stále nikde. Dispečer se opět dotázal, kde vězí. V 6:45 přijela policejní dodávka z ODN. Vylezl příslušník a šokován se ptal, kde je ta poškozená trolej, vždyť mají událost hlášenou v 6:29. Takže začalo teprve vyšetřování. Měřili si kolečkem vzdálenosti, zapisovali si údaje a pak se zeptali i na pár věci mě. Pak jsem poprvé slyšel předběžné vyčíslení škody: troleje a dráty 20 tisíc, tramvaj až 250 tisíc.

Po prošetření na místě jsme se odebrali do vozovny Hloubětín, kde na 27. koleji u lávky čekala poškozená 9059. Pořídila se další obrazová dokumentace a pak mi pan policista dal na výběr, že buď podám vysvětlení u něj v kanceláři 1. května, nebo zde přímo na místě. Zvolil jsem druhou možnost, sice to znamenalo další odklad konce směny, ale nechtěl jsem na svátek cestovat někam na Vyšehrad, zvlášť když ten den jdu znovu do práce. U nich v dodávce jsme sepsali událost z mé strany a podepsal jsem jim prohlášení. To už se blížili 2 hodiny v noci.

To ale nebylo vše papírování. Musel jsem ještě napsat nehodové papíry ve výpravně. Vyplnit statistiku nehod a podepsat poškození tramvaje. Také zaškrtnout a podepsat, jestli chci aby situaci při případném propuštění z pracovního poměru řešily odbory (dostali moji zdravotní dokumentaci) a pro Drážní úřad popsat, jak se celá situace stala. Hezky pro každou organizaci jednotlivý papír, na němž se vyplňují stejné údaje. A to každoročně přibývají stále nové a nové formuláře, naposledy právě to s těmi odbory, už je musíme výslovně odmítat. Za chvilku je budeme muset odmítnout asi telefonicky přímo předsedovi, ale to sem teď nepatří.

Směna na 3/1 mi měla končit v 12:22, ovšem oficiálně jsem ukončil výkaz řidiče ve 8:30, domu jsem odcházel asi ve 8:50. Celou moji směnu za mě udělala záloha.

Středa 13.5.

Na jednu stranu se mi celkem dost hodilo, že jsem včera končil směnu tak brzo, ovšem na stranu druhou se teď bojím jezdit pro trolejemi. Právě asi proto mě teď čekají dvě směny na Královehradeckých trolejbusech.

Dneska jsem se dostal na trolejbusovou linku 1. Dostal jsem na to vůz SOR o délce 12 metrů. Sranda bude na úseku na alternativní pohon.. Linka 1 jede kousek bez trolejí a tak musí jet na dieselový agregátor.

Sranda byla již ráno vyjet z garáží, protože jsem s trolejbusem dlouho nejel a ještě nikdy jsem nejel z garáží v Hradci Královém. Tento problém jsem naštěstí včas vyřešil a vyjel jsem na trasu. 

Celý den jsem se potýkal s jedním problémem a to je jízda přes výhybky do 15km/h. Toto byl pro mě problém, protože jsem si mnohokrát neuvědomoval na konci křižovatky, že se ještě nemohu rozjet, protože se moje troleje nespojili s těmi druhými a moje klacky tak jsou jinde než já.

Kromě tohoto problému jsem párkrát nepřehodil výhybku a musel tak klacky přehazovat ručně. Jinak jsem si směnu velice užil. Odpoledne mě vystřídal kolega a já mohl jít domů.

Čtvrtek 14.5.

Dneska mě čeká druhá a zároveň poslední směna u DPmHK. Na jednu stranu mě to mrzí, ovšem na stranu druhou mě čeká zajímavý víkend v Liberci a o ten se nechci nechat připravit. Doufám že se zase někdy sem podívám.

Dneska mě pustili na linku 2. Opět jsem dostal vůz SOR, ovšem tentokrát kloubový. Jsem rád za ty vozy SOR, protože když jsem ve Zlíně nejezdím se Sorem, ale hlavně s vozy řad Citelis, Citibus a Solaris. Celé je to samozřejmě o zvyku, ale ten se SORem nemám, protože jsem ho ještě neřídil.

Dnešní problémy byly stejné jako ty včerejší a možná ještě větší. Už jsem se naučil že nesmím za křižovatkou dupnout na plyn, ale ještě vyčkal na výhybku. Toto jsem se za včerejšek naučil, ale dneska mám ještě větší vůz a v tom byl problém. Jsem naučen na 12 metrů né na 18.

Tento problém jsem se za dnešek dokázal naučit a o to víc mě mrzí že se zítra ráno vracím domů. V nejlepším se má přestat a i já se tímto budu muset řídit.

Pátek 15.5.

Dneska mám volno a protože o tomto víkendu slavím další krásné výročí musím tento dvojtýden dneska dopsat a ještě vydat. Víkend bude jako samostatné vydání, protože to bude dost o čem číst.