Neděle 11.4.

Konečně! Po více než dvou měsících jsem se dostal na svou oblíbenou linku 18.

Jdu si ve výpravně pro desky a koukám, v celé skříni zůstali jediné. „Co to,“ podivuji se a podívám se proto na rozpis výjezdů. Z něj zjišťuji, že jsem byl poslední ranní výjezd. 

Již samou nedočkavostí jsem si po probuzení zjistil, že budu mít vůz SOR 724, tedy jeden z nejnovějších autobusů co tu máme. Tento vůz je opravdu žhavou novinkou, protože byl nakoupen na začátku tohoto roku a v provozu je teprve 11 den, neboli od začátku Dubna. 

Celá deseti hodinová směna na tomto voze utíká jako voda a za tu dobu jsem si tento vůz dokázal dost znechutit. Je na něm tolik chyb, až se i z toho chce zmlátit projektanta. Třeba když mám otevřený dveře nevidím do pravého zrcátka. No, ono ani se zavřenými dveřmi do toho zrcátka není moc vidět. Volant si dělá co chce a někdy mi pomáhá, ale někdy se chová jak kdyby neměl posilovač řízení.

Večer vracím vůz do garáží a odcházím se slovy: "Už to nechci ani vidět,"

Pondělí 12.4.

Dnes mě čeká předposlední šejdrová směna z této skupiny směn. Dnes jsem se dostal opět s autobusem a tentokrát na lince 30. Pro mě je linka 30 velkou novinkou, protože jsem sem na ní ještě nikdy nejel. Kupodivu i po roce a dvou měsících stále nemám proježděné všechny linky co tu jsou.

Ráno jsem se dostavil do garáží na předposlední výjezd. Kromě mě tu už čeká na výjezd jen poslední 18, na které jsem byl včera. Od garáží jsem se vypravil na terminál Fügnerova.

Na terminálu Fügnerova jsem se jen rychle otočil a vyjel na první půlkolo. Moje jízda začala směrem Nádraží. Okolo kterého jsem po chvilce projel. Pokračoval dál přes Růžodol a Nové Město a dojel do Stráže nad Nisou. Zde mé půlkolo také končí. 

Po dalších pár kolečkách jsem se už linku celkem naučil a mohu říct: "Ta linka je takové metro ze Stráže do centra Liberce. Prostě hlavní uzel jako linka 18 na Bedřichov."

Úterý 13.4.

Dnes mě čeká poslední ze skupiny šejdrovek. Kupodivu se dnes dostávám na dvě různé linky. Dopoledne budu jezdit na tramvajové lince 11 a odpoledne na autobusové lince 19.

Ráno jsem se dostavil do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Netrvalo dlouho a našel jsem jí. Nastartoval jsem soupravu, provedl kontrolu a vyjel na trasu.

Jelikož nám stále probíhá výluka za smyčkou Viadukt, vytahujeme směrem do centra. Moje první půlkolo bylo tedy z vozovny do Jablonce nad Nisou. Jízda byla v celku nádherná a já si ani nemohl připustit, že tu mám jen dvě kolečka.

Při posledním celém půlkolo jsem při jízdě od Nádraží do smyčky Viadukt uslyšel v rozhlase od dispečera toto:

"Ve smyčce Viadukt nám umřela 2/62, vozové označení EVO2. Objízdné trasy pro linky 2 a 3 je od zastávky Rybníček přes vozovnu a zpět do Lidových sadů. Vozy na lince 5 a 11 jsou od Mlýnské odkloněny do smyčky okolo terminálu Fügnerova. Náhradní doprava X2 a X3 je od smyčky Viadukt prodloužena přes zastávky Nádraží, Rybníček do autobusového terminálu Fügnerova. Zde končí ve smyčce tramvají."

Po této dlouhé zprávě jsem netušil co mám dělat já, protože už nemohu nikde uhnout, už jedu přímo do smyčky Viadukt. Během vteřiny zavolal dispečer mě:

"Prosíme 11/87 o dosunutí vozu EVO2 ze smyčky Viadukt do vozovny, Zároveň i vy spolu s mrtvím vozem zatáhnete svoji soupravu, protože řidič co vás měl střídat dostane novou soupravu a vyjede podle JŘ na svou trasu."

Pro mě to znamená že musím odtáhnou jednu tramvaj do vozovny a jít domů. Na tom není nic těžkého.

Dojel jsem do smyčky. Vyhodil jsem cestující a domluvil jsem se s řidičem mrtvé EVO2 o sunutí. Jelikož vůz EVO2 nemá normálně na konci vozu spřáhlo, musíme napřed nasadit nové spřáhlo a poté až můžeme sunout. Začali jsme tedy prvním problémem. Nasadili jsme spřáhlo a poté spojili s mojí soupravou. 

Já jsem si vlezl do své soupravy a řidič EVO2 k sobě dopředu. Pře vysílačku jsme se spojili a vysvětlili jsme si jednotlivé povely. Rozjeli jsme se. Celá jízda byla pomalá, protože při sunutí mohu jet maximálně 20km/h. Podle daných povelů jsem brzdil nebo jel. Tímto plahočením jsme dojeli až do vozovny. Odpojili jsme vozy od sebe a já mohl jít domů.

Odpoledne jsem se dostavil na své pokračování v dnešní směně. Na terminálu Fügnerova jsem vystřídal kolegu a připravil jsem se na linku 19. Na lince 19 jsem ještě nebyl a tak doufám že to bude lepší než to nejhorší.

Naštěstí moje směna byla velice poklidná a já jsem mohl večer zatáhnout do garáží.

Středa 14.4.

Dnes mám volno. Tento den je pro mě přesunový, protože jedu z Liberce do Zlína, kde budu dalších pár dní jezdit s MHD. 

Ve Zlíně jsem jezdil přes silvestr a už tehdy jsem doufal, že se sem ještě někdy vrátím.

Čtvrtek 15.4.

Dneska mám po dlouhé době zase směnu u dopravního podniku Zlín, Otrokovice. 

Ve Zlíně jsem ubytovaný nedaleko od zastávky Lesní čtvrť. To je do garáží mnohem dál než v Liberci. Začínám zde skupinu odpoledních směn.

Chvilku po poledni jsem se dostavil na zastávku Náměstí Práce. Vyčkal jsem na svůj dnešní trolejbus. Netrvalo dlouho a skutečně mi přijel můj dnešní vůz. Vystřídal jsem kolegu a vydal se na své první půlkolo. 

Mé první půlkolo bylo směrem do Otrokovic. To je pro mě velkou výhodou, protože většina jízdy vede furt rovně a já zatáčím jen do zastávek. To beru jako strašně velkou výhodu, protože jsem s trolejbusem už čtyři měsíce nejel. Dojel jsem tedy až do Otrokovic k železniční stanici. Zde je jen pár minut na obrat a já tak nemám čas ani si obejít vůz.

Vyjel jsem na další půlkolo. Pamatuji si, že v lednu jsem zde strašně nadával a kolony. Ty tu dnes zatím nejsou a já tak mou je včas podle JŘ. Dojel jsem až na Náměstí Práce a poprvé udělal větší skupinu zatáček. Uhnul jsem totiž z rovné hlavní silnice na jednu vedlejší stoupající na jižní svahy. To už panečku není žádná rovinka. To je jedna zatáčka za druhou a do toho ještě stoupání.

Dojel jsem až na konečnou zastávku Jižní Svahy Kocanda. Zde mám docela dost dlouhou pauzu. Doufal jsem že si budu moc v pohodě sníst svačinu a obejít vůz, ale opak je pravdou. Sotva vedle mě zastavil další trolejbus, už jsem viděl jak jde ten řidič za mnou. Celá přestávka byla ve znamení diskuse s ostatními řidiči. Bavili jsme se o Zlíně, o Liberci, o trolejbusech a o tramvajích.

Celá směna byla tedy rozdělená na tři části. První část bylo klesání nebo stoupání na Jižní Svahy. Druhá část byla nekonečná rovinka do nebo z Otrokovic. Poslední část byly přestávky, kde se se mnou furt chtěl nějaký řidič bavit.

Chvilku před půlnocí jsem dojel s trolejbusem do garáží. Odstavil jsem ho, vrátil noty a klíče a šel domů. Dnes skutečně mohu říct že jsem šel domů, protože chůze od garáží na Lesní čtvrť je něco málo pod 5 kilometrů.

Pátek 16.4.

Dnes mě čeká další odpolední směna. Tentokrát na lince 8, na které jsem ještě nebyl a k tomu s trolejbusem značky Solaris, který jsem taky ještě nikdy neřídil.

Chvilku po poledni jsem se dostavil na zastávku Školní. Vyčkal jsem si na svůj dnešní trolejbus. Netrvalo dlouho a skutečně mi přijel. Vystřídal jsem kolegu a rozjel jsem se směrem Baťova nemocnice. Linka 8 je polookružní a má tak pouze jedinou konečnou zastávku. Od Školní jsem jel tedy rovně směrem Příční. Na Příční jsem uhnul vlevo směrem nemocnice. Jen co jsem dojel k Baťově nemocnici změnil se nápis konečné zastávky a já tak jel rovnou dál. Na zastávce Cigánov jsem uhnul opět vlevo a dojel až na Náměstí Míru. Za touto zastávkou jsem uhnul vpravo a začal stoupat na Jižní Svahy. 

Dojel jsem až na jedinou konečnou zastávku Jižní Svahy Kocandy. Dost jsem se na tuto pauzu těšil, ale stejně jako včera i zde bylo dost zvědavích kolegů řidičů a já jsem si tak nemohl odpočinout. Mě to nijak nevadí, rád poznávám nové lidi a obzvlášť když to jsou řidiči.

Celá směna byla ve znamení doleva. Prakticky všude jsem jel vlevo. Levotočivá byla smyčka Kocandy. Vlevo jsem uhybal na Školní, taky na Příční, u Baťovy nemocnice taky a na Cigánově také. Jen před a za Náměstím Míru jsem uhybal vpravo.

Chvilku po desáté hodině večerní jsem zatáhnul do garáží. 

Sotva jsem  došel domů, už mi volal plánovač směn z Liberce:

"Prosím tě máme zde velký problém. Čerstvě nám tu nasněžilo a potřebujeme každého co může jezdit. Už jsem mluvil se svým kolegou od DPZO a ten nám pučí ještě jednoho řidiče. Už jsem ti to domluvil. Čeká tě zítra ráno v garážích. Oba máte teď skupinu odpoledních směn kterou dojezdíte tady v Liberci."

Ani nečekal že bych mu řekl ne a už to všechno domluvil. Mě to nevadí, Liberec je mou domovinou a jsem přednostně tam. Jenom mě mrzí že původních šest směn u DPZO jsem musel opustit s pouze třetinou odježděných.

Sobota 17.4.

Dnes jsem si ráno zabalil všechny své věci a dostavil jsem se do garáží. Tam už na mě čekal domluvený kolega co nám taky pomůže se situací v Liberci. Naposledy jsem si prošel garáže a vydali jsme se na cestu. Cesta je to dost dlouhá a my musíme nastoupit po poledni na odpolední směnu.

Okolo desáté hodiny dopolední jsme dojeli do Liberce, rovnou do vozovny. Já jsem měl ještě pár hodin do nástupu na směnu a tak jsem si došel domů.

Chvilku po poledni jsem se dostavil na terminál Fügnerova. Vyčkal jsem na svoji dnešní soupravu. Dneska mám manipulační směnu s pluhem. Na takovéto směně jsem byl naposledy v únoru.

Celý den jsem jezdil mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou po trase linky 11. Manipulační jízda nemá žádný psaný JŘ a já si tak mohl jezdit jak jsem chtěl. Je jen podmínkou projet dané smyčky tolikrát kolikrát to je v notách (Noty jsou desky kde je všechno papírovaní k vozu a směně. To jsou různé vlepky o omezení v provozu, JŘ, pořaďové tabulky).