Horní dva řádky obsahují co jsem jezdil loni a spodní co jsem jezdil letos.

Neděle 14.3.

Dnes mě čeká poslední ze trojice šejdrovek, neboli celodenních směn. Já nemám moc rád celodenní směny, protože mi to sebere celý den a nic jiného nestihnu. Poslední dva dny jsem byl na tramvajové lince 2 a doufám že dnes se dostanu na něco jiného.

Dopoledne jsem se dostavil do vozovny. Dneska si nevyzvedávám klíče ani noty, protože mám zálohu. Krásně jsem si udělal pohodlí a pustil jsem si televizi. Celé dopoledne jsem tedy proseděl ve vozovně a naštěstí jsem nevyjel na žádnou linku.

Pondělí 15.3.

Dnes mám volno a tedy nemám co dělat. Napadlo mě vás nějak informovat o tramvajových přestávkách. Abych měl co srovnávat dám do tohoto týdne poznatky od pražského kolegy a do příštího týdne dám poznatky své.

BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKY

Co říkají předpisy

Zákon 589/2006 sb. §19 zjednodušeně říká:

• Doba řízení musí být přerušena bezpečnostní přestávkou (dále jen BP) nejdéle po 4 hodinách řízení.
• Délka BP po těch 4 hodinách musí být nejméně 30 minut.
• BP může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 10 minut.

​Teoreticky tedy řidič může řídit 4 hodiny a pak by měl aspoň 30 minut zůstat stát. To v provozu hromadné dopravy samozřejmě nejde. Tramvaj či autobus jedoucí na lince těžko někde uprostřed jízdy odstavíte a začnete čerpat přestávku. Přestávky máme v jízdním řádu a dokonce se musí počítat i s dostatečnou rezervou kvůli častým zpožděním, aby se i při tak titěrných zpožděních (5 - 10 minut apod.) nemusel problém řešit s dispečinkem a čerpat mimořádné přestávky. Autobusy mají ještě tu výhodu, že se v obratištích mohou předjíždět. To tramvaje mohou jen dost obtížně. Málokterá tramvajová smyčka (vlastně téměř žádná) je natolik kapacitní, aby umožňovala mít jednu kolej průjezdnou a na jiné by řidiči čerpali BP. Jak to teda vlastně u tramvají děláme? Nebojte, přestávky máme, na záchod si dojdeme a svačinku sníme, ale ten složitý systém, který náš podnik zvolil vás asi trochu překvapí.

Důležité upozornění než přistoupím k vysvětlování: kvůli častým změnám jízdních řádů se u níže zmíněných linek občas změní místo či celý způsob čerpání přestávek. Takže sice mohu zmínit linku 10, na které jsou přestávky na konečných, ale přijde výluka a na 10 se třeba dočasně objeví jiný druh čerpání přestávek. Základní 3 způsoby přestávek zůstávají, pojďme si je popsat podrobně.

PŘESTÁVKY NA KONEČNÝCH

O víkendu se přestávky na konečných čerpají a to díky delšímu intervalu. Tramvají totiž není na trati tolik a proto mohou stát v obratišti delší dobu. Třeba na Spořilově se pohodlně vejdou za sebou jen dvě čtrnáctky. V pracovní dny, při osmiminutovém intervalu, by tedy maximální doba stání byla pouze 16 minut. Což s rezervou pro případné zpoždění neumožňuje vyčerpání BP. S víkendovým intervalem 15 minut jde o 30 minutovou přestávku a to je už dostatečná doba.
Přesto i v pracovních dnech můžete potkat řidiče odpočívající na konečné. Je to v obratištích, kde končí jen jedna linka a mohou se tedy stojícími tramvajemi obsadit všechny koleje. Například linky 2, 7, 10, 15, 18 a prehistorická 23. Na konečných máme toaletu a většina také obsahuje automat na studenou a horkou pitnou vodu.

Jízdní řád na lince 7 v pracovní den, kdy jsou BP vyznačené na konečných (červenou barvou). 

Sobotní jízdní řád linky 16.

SVAČINÁŘI

Možná jsem vás nyní pobavil, ale v pracovní den jsou nejčastěji BP zajišťované tzv. "Svačináři". V předchozím odstavci jsem se zmínil o problému s místem v obratištích, takže se nemůže počítat s BP na konečných. Jelikož jde ale o přestávku řidiče, nikdo netvrdí, že musí zákonitě zůstat stát i tramvaj. Naopak je pro podnik výhodnější, když tramvaj dál jezdí a vozí cestující. To řidič musí mít přestávku. U spousty linek se proto přistoupilo ke střídaným přestávkám. Tramvaják jednoduše vystoupí a na tu chvilku kvůli BP ho vystřídá kolega = Svačinář. Na konečných může zůstat v jízdním řádu jen takové minimum času, aby se dalo vyrovnat případné zpoždění. Svačinář se pak vrací na místo, kde zanechal odpočívajícího řidiče a znovu se vystřídají. Kmenový řidič tak čerpal přestávku, tramvaj mohla jezdit delší dobu a Svačinář přechází na protější zastávku, aby mohl vystřídat dalšího řidiče, jenž bude čerpat BP.
Třeba jste si toho někdy při delším čekání u Anděla nebo na Palmovce všimli. Tramvajáci se zde neustále střídají. To jste byli právě svědky, kdy Svačinář převezme řízení a původní řidič odchází na BP. Těch míst je po Praze několik a vždy je někde poblíž (nebo trochu dál) odpočinková místnost, kde se nachází mnoho řidičů. V místnosti najdeme stoly, židle, pohovky, mikrovlnku, lednici, klimatizaci a další vymoženosti sloužící pro klidně strávenou BP mimo vůz.

ODDĚLENÍ OD VOZU

Zní to trochu děsivě, ale třetí druh čerpání BP se opravdu takto oficiálně nazývá. Řidič je totiž při čerpání BP oddělen od svého vozu a při návratu na trať se nevrací do původní tramvaje. Přijede mu jiná. Za jednu směnu vymění tramvaják i 3 a více tramvají třeba i různého typu a proto v mém Fotokalendáři objevíte dny, kdy za jeden den řídím několik tramvají. To nejsou výměny vozů z důvodu závad, ale čistě proto, že jsem po přestávce nasedl do jiné tramvaje.
V pravidelném provozu se setkáme s tímto druhem střídaných přestávek na linkách 9, 14 a 22. Proč se na těchto linkách nepřistoupilo k funkci Svačináře, který by vozil tramvaje jen mezi střídacími body a konečnou? Jednoduše proto, že by BP byla příliš krátká, nebo nepřiměřeně dlouhá. Střídací body pro linku 9 jsou u vozoven Motol a Žižkov. Ani na jednu stranu není možné vytvořit v jízdním řádu přestávku o délce 30 - 50 minut, aby se mohli řidiči vracet stále do svojí tramvaje.

Směna na lince 9 tak vypadá rozepsaná hodně složitá, ale slovy se dá vyjádřit takto: Modře je vyznačen čas a místo začátku směny. Tam se musíme dostavit. Jedná se o 3:53 ráno ve vozovně Motol. Tam se přihlásíme výpravčímu, dostaneme klíče od tramvaje a po chvilce přípravy vyrazíme na trať s 1. pořadím linky 9. S tím jezdíme až do 7:23 (vyznačeno červeně), kde bude u Vozovny Žižkov čekat jiný řidič a my odejdeme na přestávku, ale nepůjdeme domu, už v 8:00 (zelená barva) se musíme zase vrátit a to nám přijede 9. pořadí, nasedneme a budeme jezdit až do 11:26 (žlutá barva). .. Všechno je v jízdních řádech uvedeno a promyšleno, řidiči jen přečtou tento výčet časů a míst a dodrží ho. Není to nic složitého a přestávky jsou zajištěné.

Jízdní řád pro 1. pořadí linky 9, se kterým jsme v našem příkladu vyjeli z vozovny Motol. Červeně vyznačený úsek patřil nám, všechny ostatní už odřídí jiní řidiči. Tramvaj tedy dál jezdí a řidiči se jen střídají. Za celý den se v této tramvaji tedy vystřídá X řidičů, ale díky tomuto výmyslu, může být pobyt na konečně zkrácen jen na pár minut a všechny devítky se do obratiště vejdou i v intervalu 4 minuty. Jinak by takový interval byl absolutně neuskutečnitelný. Na Spojovací se vejdou za sebou pouze 4 vlaky a při čtyřminutovém intervalu by na této lince byl oddech pouhopouhých 16 minut. Bez rezervy pro zpoždění, bez času pro samotnou manipulaci na konečné.

SHRNUTÍ

Já osobně preferuji přestávky na konečných. Rád si udělám v kabině pohodlí a není mi příjemné, když si po návratu ze svačiny musím vše nastavovat zpět (zrcátko, sedačku, ...). Máme bohužel i tak bezohledné kolegy, kteří si jako Svačináři na konečné v mojí tramvají klidně zakouří a vrací mi takový pojízdní popelník. Ve střídací místnosti si málokdy opravdu odpočinu. Většinou je zde velká akumulace mluvících lidí, neustále někdo přichází a odchází (v zimě to doprovází pořádné bouchnutí dveřmi), takže si spíš připadám jako v hospodě, ale bez piva! Takže si hezky popovídám, dozvím se spoustu nového, ale když se vracím na vůz, odpočinutý si moc nepřipadám. V zimě jsem rád, že jsem se konečně dostal do tepla.
Naopak pohodlné je, že si můžu odskočit nakoupit svačinu, třeba lehčí oběd a nemusím hlídat tramvaj, jestli nepřekážím. A nakonec si stejně odpočinu na konečné, protože mi stačí jen pár minut, abych zavřel oči, zklidnil se a zase vyrážím do města

Úterý 16.3.

Dneska mám druhý den volna. Jediné co mě napadlo že bych mohl dnes dělat je spát a spát. To jsem nakonec i udělal. Celý den jsem prospal a neudělal naprosto nic, ani oběd.

Středa 17.3.

Dnes mě čeká první z pětice ranních směn. Já mám ranní směnu ze všech nejraději, protože moc rád brzo vstávám a ještě raději sleduji jak celé město vstává. Dnes jsem se dostal na tramvajovou linku 3.

Brzo ráno jsem se dostavil do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Přišlo mi dost divný že jsem dostal klíčenku kde byly jen jeden klíč. Normálně se totiž dávají klíče dva a teď najednou jen jeden? Brzo jsem dostal odpověď. Dnes mě totiž čeká směna na jediné kloubové tramvaji co v Liberci je  to na vozu EVO2. Nastartoval jsem vůz a připravil jsem se na odjezd.

Netrvalo dlouho a vyjel jsem na trasu. Dne jedu jako 3/1 neboli úplně první pořadí na lince 3, což znamená že mimo noční tramvaje není ve městě ještě nic. Projel jsem okolo Fügnerovy a vyšplhal až do smyčky Lidové sady. Ve smyčce jsem si prošel vůz a zkusil záchranou brzdu. Přeci jenom s tímto vozem jsem dlouho nejel a musel jsem si tedy osahat její jízdní vlastnosti.

Vyjel jsem na první celé půlkolo. Jízda takhle ráno je suprová ve skoro nulovém počtu cestujících. Jízda proběhla úplně v pořádku a do Horního Hanychova jsem dojel v pořádku. Stále je tma a tak celou pauzu odpočívám v kabině.

Vyjel jsem na další půlkolo. Jízda proběhla i v tomto směru dost pohodlně. Cesta přes město byla stejná jako předtím, protože je město furt prázdné a nikde nikdo kupodivu není. Dojel jsem do Lidových sadů. Stále je venku tma a já nemám na konečné zastávce co dělat.

Vyjel jsem na další půlkolo. Začíná se rozednívat a nebe chytá krásnou rudou barvu. Jízda se tedy stává dost krásnou. Celé půlkolo jsem, samozřejmě kromě jízdy, pozoroval nebe. Dojel jsem až konečnou zastávku Horní Hanychov. Nechal jsem vystoupit všechny cestující a ve smyčce jsem s za denního světla mohl konečně prohlédnout celou soupravu.

Celá ranní směna proběhla v dost velkém poklidu. Jezdil jsem si sem a tam, tam a sem. Chvilku po poledni jsem předal na zastávce Fügnerova a šel jsem domů.

Čtvrtek 18.3.

Dnes jsem se dostal na linku 12. Na této lince jsem už dlouho nebyl a o to víc se na ní těším.

Brzo ráno jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. Dnes jsem se dostal na jeden z nejnovějších solarisů a délce 18ti metrů. Nastartoval jsem a vyjel z garáží. Jízda od garáží směřovala do autobusové smyčky Zelené Údolí. Dojel jsem do smyčky. Překódoval jsem palubní počítač a připravil na odjezd.

Vyjel jsem na první půlkolo. Jízda ze Zeleného Údolí byla dost začala dost zajímavě a to hned díky zajížďce do zastávek Ježkova, Ševčíkova, Na Kačírku, Platenická a Broumovská. To jsem ještě nezažil a nevím jestli to je vůbec nějak vhodný, protože jsem zde nenabral ani nevyhodil jediného cestujícího. Věřím že kdyby tam takto ráno nic nejelo, občané by se dost bouřili že nemají možnost jet brzo ráno autobusem, ale teď když tuto možnost májí tak jí nevyužívají. Dojel jsem do smyčky Pavlovice křižovatka.

Prakticky bez pauzy jsem se otočil a vyjel na další půlkolo. Jízda byla hladká, rychlá a hlavně bez cestujících. Takto brzo ráno málokdy někoho svezu. Jel jsem si jel a dojel jsem do smyčky Zelené Údolí, kouknul jsem se do JŘ a všimnul jsem si že mám pokračovat až do smyčky Pekárny. Pokračoval jsem tedy o zastávku dál. Dojel jsem až do smyčky Pekárny.

Abych vám nějak vysvětlil můj ranní zmatek. Do smyčky Pekárny jezdí jen strašně malá skupina spojů a já jsem se na tento spoj dostal až dnes. Tedy ani jsem nevěděl že linka 12 jezdí do smyčky Pekárny.

Celé dopoledne jsem jezdil ze Zeleného Údolí do Pavlovic a zpátky. Do smyčky Pekárny jsem se dostal jen jednou a to hnedka to ráno, od té doby už bohužel ne. Chvilku před druhou hodinou odpolední jsem předal na autobusovým terminálu Fügnerova a šel jsem domů.

Pátek 19.3.

Dneska v noci začalo hustě sněžit. Já jsem si tohoto sněhového dárku všimnul chvilku po druhé hodině ranní a moc nadšený jsem z toho nebyl. Dnes mě čeká ranní směna na autobusové lince 24. Dostanu se tedy opět na moji dost neoblíbenou smyčku Doubí sídliště.

Chvilku před třetí hodinou ranní jsem vyrazil na dlouhou cestu do garáží. Běžně zvládám tuto cestu za deset minut, ale za prudkého sněžení to může trvat i půl hodiny. Já jsem pro jistotu vyrazil hodinu před výjezdem dopředu. Po čtvrt hodině jsem dorazil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. V lednu jsem po odstavné ploše dost krásně bruslil, teď je celá ploch taky takový velký kluziště. Bohužel dnes jsem si toho ledu nevšiml. Cesta k autobusu byla ve stylu: Bum bác na hubu, zvednu se, popojdu, bum bác na hubu, zvednu se, popojdu a znova. Našel jsem nakonec svůj dnešní autobus. Nastartoval jsem a vyjel na trasu.

Od garáží jsem uhnul vpravo ve směru Fügnerova. Po chvilce jsem uhnul opět vpravo a dojel do smyčky Doubí sídliště. Jak furt opakuju pro mě tato smyčka dost neatraktivní a bohužel se zde drží bezpečnostní přestávky. 

Vyjel jsem na první půlkolo. Je naštěstí ještě brzo ráno, cestujících moc není a já alespoň mohu zvládat jízdu po čerstvém sněhu. Jízda musí být dost opatrná a pomalá. Projel jsem celé půlkolo až do smyčky Pavlovice Křižovatka. Ano moje první půlkolo končí na bližší konečný v Pavlovicích.

Projel jsem smyčkou a vyjel na další půlkolo. Cesta v tomto směru byla už minimálně lepší o částečně odklizenou silnici. Stále to ovšem nebylo v celé trase a tak byly úseky rychlé jízdy a i úseky jízdy pomalé. Dojel jsem nějak zpět do smyčky Doubí sídliště.

Celá směna byla dost stejná. Jezdil jsem tam a sem a zase zpátky. Neužíval jsem si pauzy ve smyčce Doubí sídliště a užíval pár minut v Pavlovicích. Chvilku před polednem jsem ve smyčce Pavlovice Letná předal vůz a šel jsem domů.

Sobota 20.3.

Dnes mě čeká moje oblíbená autobusová linka 15. Kupodivu jsem se na tuto linku o víkendu ještě nedostal.

Brzo ráno jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče. Doklouzal jsem si to k autobusu. Nastartoval jsem, zkontroloval jsem vůz a vyjel jsem na trasu. Po delší době začínám manipulační jízdou na autobusový terminál Fügnerova. Dojel jsem na terminál, překódoval jsem palubní počítač a připravil jsem se na trasu.

Vyjel jsem na první půlkolo. V pracovních dnech první ranní kolo je zcela bez cestujících. Kupodivu dnes to není jiné. Jel jsem si a jel, nikoho nevezl a připadal jsem si strašně sám. Dojel jsem na konečnou zastávku Harcov Kostel.

Rychle jsem se otočil a vyjel jsem na další půlkolo. Jízda v tomto směru byla totožná s pracovním dnem a s půlkolo sem. Jel jsem si a jel a nikoho nevezl. Dost jsem pozoroval jak všichni spí, protože v pracovní dny v tuto dobu vstávají a snídají. Já strašně rád pozoruji jak se postupně všude rozsvěcí a já mám ten pocit: Ha vy teprve vstáváte a já jsem už v práci. Dojel jsem na autobusový terminál Fügnerova.

Rychle jsem se otočil a vyjel na další půlkolo. Další půlkolo už v pracovních dnech vypadá jako běžné hektické ráno v krajském městě, ale dnes je ve městě klid jako při předchozím kole. Opět jsem si jel sám. Dojel jsem na konečnou zastávku Harcov Kostel.

Rychle jsem se otočil a vyjel na další půlkolo. Naposledy se vrátím k pracovním dnům, protože tohle půlkolo znamená přeplněný autobus cestujících jedoucí do centra města. Dnes jedu opět prázdný. Věřím že stejně jako včera je de tento spoj zapotřebí jen z důvodů možnosti jízdy, protože kdyby tu takhle ráno nic nejelo budou občané nadávat že nemají možnost jet autobusem, ale když tu možnost mají tak jí nevyužívají.

Zbylá půlkolo byla stejná jako ty co jsem zde popsal. Celé dopoledne jsem jezdil do Harocva a zpátky a stále prázdný. Tedy asi dvakrát jsem někoho svezl, ale stále nevím proč tu musí nějaký autobus jezdit.