Jdi na obsah Jdi na menu

59/60 týden

16. 2. 2021

Neděle 14.2.

Dnes je valentýn, neboli svátek zamilovaných a já si užívám den sám se sebou. Ano nikoho nemám a tak nemám dnes kým být. Naštěstí jako vždycky je tu (ne)milující parta na našem bytě, se kterou je vždycky strašná sranda. Jsme tu vlastně dva kluci a dvě holky a všichni máme stejnou zálibu a práci. Dnes nám krásně plánovači všem napsali odpolední a máme tak krásné společné dopoledne na bytě.

Odpoledne jsem se dostavil na autobusový terminál Fügnerova a chvilku vyčkal na svoji tramvaj. Jak je u mě dobrým zvykem zašel jsem si do McDonald pro něco dobrého do tramvaje. Ještě chvilku jsem počal a moje tramvaj konečně dorazila a já začal jízdu směrem nahoru do Horního Hanychova. Doufám že jste všichni pochopili podle konečné zastávky že mám dnes linku 3. Sněhu naštěstí trochu ubylo a jak tak neměl takový strach s nedostatkem písku. Nakonec jsem písek z pískovačů vůbec nepoužil a tak můj strach zmizel úplně. 

Za celé odpoledne jsem po celém městě sledoval všechny ty mladé zamilované páry a spoustu krásných náctiletých holek jedoucí asi odnikud nikam. Se stmíváním se ve městě vyrojilo nějak moc mladých párů. Za celou směnu jsem si počítal kolik potkám mladých párů nebo krásných náctiletých holek. Došel jsem k tomuto, potkal jsem 32 mladých párů a 76 mladých náctiletých holek.

Kromě toho se nic nedělo a díky tomu že je víkend jsem měl dost dlouhé přestávky během kterých jsem se pokusil odpovědět na nějaké dotazy. 

POŘADÍ NA LINCE

Zákulisí tramvajové dopravy je pro mnoho lidí plné záhad a cílem těchto článků je tyto záhady odhalit a vysvětlit nejširšímu publiku. Již jsem psal o tramvajových výhybkách, o bezpečnostních přestávkách řidičů a kontrolních bodech na trati. Tentokrát se pustíme do oblasti, o jejíž existenci nemáte asi ani tušení.

Co je to pořadí a k čemu slouží?

V síti se najednou pohybují stovky tramvají. Každá musí mít své identifikační číslo a pouze číslo linky nestačí. Na jedné lince může totiž jet najednou třeba i 40 tramvajových vlaků. 

Použít k identifikaci čísla vozů by nebylo moc přehledné a hlavně každý den jsou na lince jiné vozy. Pro jasnou a jedinečnou identifikaci používáme pořadí pořadová čísla.

Pořadí poznáte i na ulici bez přístupu k Dorisu

Pořadové číslo vlaku jednoduše poznáte a dokážete přečíst i na ulici. Jistě jste si už někdy všimli těch zvláštních černých cedulek s bílým číslem v kabině řidiče. To jsou tzv. "pořadovky". Jde o trojmístný kód, ze kterého dokážeme vyčíst příslušnost tramvaje k vozovně a pořadí na dotyčné lince.

První číslice vyjadřuje číslo vozovny. Všechna pořadí totiž "patří" k nějaké vozovně. Hloubětínská pořadí mají na začátku 1, Kobylisy 2, etc. (viz tabulka), Další dvě číslice jsou právě pořadí na lince. Takže kobyliské 46. pořadí nese pořadovku: 246 (viz. obrázek).

ozovna Číslice na začátku pořadového čísla
Hloubětín 1
Kobylisy 2
Motol 3
Pankrác 4
Strašnice 5
Střešovice 6
Vokovice 7
Žižkov 8

Pozná se z pořadovky i odkud je řidič?

Znamená to, že když vidím pořadovku ze Strašnic (např. 510), řídí tramvaj strašnický řidič? Nikoliv nezbytně. Pořadové číslo je použito výhradně jako označení tramvaje a s řidičem vůbec nesouvisí. Takže naše strašnické pořadí může a nemusí řídit strašnický řidič. Jestli také řidiči mají nějaká svá čísla a co znamenají si povíme třeba někdy příště.

Děkuji kolegům z Prahy že mi poskytnuli všechny dosud napsané informace a fotky. Zde v Liberci se toto celé určuje nějak jinak, ale to nechám na někdy jindy.

Pondělí 15.2.

Dnes mě čeká další z odpoledních. Já osobně tyto směny nemám rád, protože se rád vyspím skoro až do oběda a hned mizím na směnu, takže nestihnu za ten den nic jiného.

Dnes mě čeká směna na lince 24. Já osobně mám dneska nějak až moc trojek. Dnes je to potřetí co budu na lince 24. Zároveň je to potřetí co budu jezdit s vozem IVEKO. K tomu to bude ještě potřetí co budu jezdit do smyčky Doubí sídliště.

Chvilku po třinácté hodině jsem se dostavil na zastávku Šaldovo náměstí a vyčkával na svůj dnešní vůz. Netrvalo dlouho a skutečně mi přej mi dnešní vůz. Vystoupil z něho řidič, rychle jsme prohodili pár slov co se týče aktuální dopravní situace a stavu vozidla. Vyjel jsem tedy na první kousek své dnešní směny. Začal jsem směrem Doubí sídliště. Je ještě celkem brzo, takže není takový provoz a á stíhám jízdní řád úplně na pohodu. Dojel jsem do smyčky Doubí sídliště. Vyhodil jsem cestující a popojel na pauzírovací místo.

Já smyčku Doubí sídliště nemám rád, protože se po celou dobu pauzy dívám před sebe na proti hlukovou stěnu co zakrývá dálnici 10 na Turnov. Věřím že kdyby tady ta zeď nebyla tak by výhled nebyl o moc lepší, ale kdyby byly parkovací místa otočená o 180 stupňů tak bych mohl sledovat zelené sídliště. 

Vyjel jsem na první celé půlkolo. Linka 24 má jednu super věc a to že i když jede přes celé město tak se vyhýbá všem místům kde se tvoří kolony a cestujících je tak akorát, nejedu prázdný, ale ani přeplněný. Celá směna na této lince je hlavně o dodržování JŘ.

Celé odpoledne bylo ve znamení sluníčka a dostatku cestujících. K večeru jsem zjistil jak nádherně tento vůz svítí. Chvilku po půlnoci jsem zatáhnul vůz do garáží a šel jsem domů.

Úterý 16.2.

Dnes mě čeká další odpolední směna. Tentokrát se dostanu na tramvajovou linku 3. Jak už jsem mnohokrát říkal, linka 3 je takový velký stereotyp. Je jedno zda mám ranní, celodenní nebo odpolední směnu. Tady se děje furt to samé. 

Krátce po poledni jsem se dostavil na autobusový terminál Fügnerova za dispečerem abych zjistil koho budu střídat. Dozvěděl jsem se že budu střídat moji drahou kolegyni Zuzku. Jsem tu mnohem dřív než jsem měl být, takže jsem se rozhodnul dojet do Lidových sadů pro svoji budoucí tramvajovou soupravu. 

Dojel jsem do Lidových sadů a vyčkal v nástupní zastávce na svoji linku. Netrvalo dlouho a Zuzka se s tramvají dala do pohybu. Dojela do nástupní zastávky. nastoupil jsem dopředu a začal jsem se s ní bavit. Cesta probíhala celku hladce a při rozjezdu ze zastávky Šaldovo náměstí mi Zuzka oznámila že na Fügnerce má střídání a už se těší domů. Já jsem se snažil nesmát a v žádném případě jsem jí nechtěl oznámit že jí střídám já. Dojeli jsem na zastávku Fügnerova a Zuzka začala vyhlížet střídajícího řidiče. V tu chvíli jsem jí oznámil že já jsem ten co jí má střídat. Ta se usmála a předala mi tramvaj.

Rozjel jsem se směrem vpřed a ani krok vzad. Jen co jsem dojel do Horního Hanychova zjistil jsem že si se mnou ta tramvaj hraje, protože když začnu brzdit zapnou se zadní světla (to je správné v tom jsem žádnou závadu nenašel), ale k tomu se pustí čelní světlo zadního vozu (to vlastně taky nijak nebrání v pokračování s cestujícíma, ale ve zpětném zrcátku to vypadá jako kdyby jela za mnou nějaká cizí tramvaj).

Sotva jsem vyjel na další půlkolo, stala se moje dnešní směna na lince 3 takovou běžnou. Z Horního Hanychova vyjíždím bez cestujících, protože tu nejsou žádní turisti. V Dolním Hanychově potkávám furt tu samou milou starší paní co si ráda povídá. U smyčky Viadukt překážím ve focení úzkorozchodné tramvajové trati. Okolo vlakového nádraží jsem stále první věc kterou člověk který právě přijel vlakem potkává. Klesám do centra na autobusový terminál Fügnerova. V tomto úseku si vždycky vzpomenu na moje kolegy co tu pře léto strašně rádi vozí kozatou sezónu. Na Šaldově náměstí vždycky nastoupí nějaká hezká náctiletá dívka kterou vezu až na konečnou zastávku Lidové sady, kde taky moje cesta končí. Toto se děje furt a furt dokola.

Těsně před půlnocí zatahuji do vozovny a přemýšlím nad tím co budu jezdit zítra. Tramvaj jsem odstavil na mycí lince a šel jsem vrátil noty a klíčky a vydal jsem se na cestu domů.

Středa 17.2.

Chvilku po půlnoci jsem se vrátil domů. Je hezký vědět že teď ani nemusím jít spát, protože dnes mám celodenní volno. Bohužel zítra mi začíná pár ranních směn takže musím jít dnes brzo spát abych dokázal zítra vstát v dobu kdy jdu teď spát. Já jsem hoch šikovný takže toto není pro mě žádný problém. 

Dnes chci stihnout dořešit věci ohledně akce na moje roční výročí u DPmLJ. Já nechci dopředu říkat co chystám takže k dnešnímu dni už nemám co napsat. Věřte že od příštího týdne budou tyto příspěvky hodně upravený.

Čtvrtek 18.2.

Dnes začínám pětidenní ranní směnou. Pětidenní je slangový výraz pro směny pět dní za sebou a to bez celodenní pauzy. Vím že spousta řidičů nemá zrovna pětidenku v oblibě a to hlavně protože jsou nejméně časté, častější jsou čtyřdenní nebo šestidenní.

Dnes mě čeká směna na lince 16 a to s jedním z nových vozů mercedes 12m s označením 437. Jelikož je to ranní směna vstával jsem okolo druhé hodiny ranní a to abych si stihnu vše připravit a zabalit s sebou do autobusů. Po třetí hodině ranní jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a vydal jsem se hledat svůj vůz. Ten jsem úspěšně našel. Nastartoval jsem ho a vydal se na cestu.

Linka 16 je zajímavá v dosti ohledech. Je to jediná Linka co končí na autobusovém terminálu Fügnerova a nemá tam bezpečnostní pauzu. Tu drží na konečné Machnín žel. st.

Já jsem od garáží uhnul vpravo směrem na terminál Fügnerova. Sotva jsem dojel na terminál, hned jsem překódoval palubní počítač a vyjel jsem na první půlkolo. Já jsem na lince 16 ještě nikdy nebyl a tak nevím kudy a kam mám jet. Mám jen mapy a instinkt kudy a kam jet. Naštěstí jsem celou trasu zvládnu bez jediného sjetí z trasy. Asi mi k tomu pomohla jedna dost milá mladá cestující. Doufám že jí ještě někdy potkám abych jí mohl ještě jednou pořádně poděkovat.

U nádraží v Machníne jsem poprvé a tak moje celá bezpečnostní pauza padla za objevování okolí. Bohužel jsem toho moc projít nemohl, protože tato pauza byla dost krátká.

Vyjel jsem na další půlkolo. V tomto směru začala být kapacita autobusů dost malá a to mě přivádí na zajímavou myšlenku.

PROČ JE VŠUDE POTŘEBA ŘEŠIT JAK DALEKO OD SEBE STOJÍ LIDI, NEBO KOLIK JICH JE V UZAVŘENÉM PROSTORU? 

Já osobně na tom celém vidím jeden velký problém a to když se všude dodržují rozestupy 2 m, tak dnes u mě v autobuse v pohodě stojí lidi těsně vedle sebe s rozestupem maximálně 2 cm. V obchodu se dezinfikuje každý nákupní košík pokaždé co někdo dokončí nákup. V autobusech se Madla dezinfikují jen po směně.

Dojel jsem do centra Liberce a najednou extrémně zhoustla doprava. Pomalu jsem dojel až na autobusový terminál Fügnerova a nechal jsem vystoupit cestující. Rychle jsem projel smyčkou a vyjel jsem na další půlkolo. 

Cesta přes centrum Liberce byla extrémní zlo. Vím že doposud jsem na toto téma nenadával, ale teď to je vakt strašný. Sotva jsem opustil Liberec, vjel jsem na užší silnice a už jsem neřešil kolonu, ale profil silnice a to hlavně proto abych se vyhnul protijedoucím vozidlům. Dojel jsem k vlakovém nádraží Machníne těšil jsem se na dlouhou pauzu. 

Normálně by v tuto chvíli byl čas na to dát si párky, ale dnes jsem až moc zvědavý na okolí a tak se vzdám jídla ve prospěch prozkoumávání okolí. Celá hodinová pauza zakončila ještě rychleji než začala a já musel na další půlkolo. 

Vyjel jsem směr Liberec. Teď je takové mrtvé dopoledne a já nevezu žádného cestujícího. Dojel jsem až do centra k zastávce Babylon a vyčkal jsem na střídajícího řidiče. Po chvilce se dostavil já mu přenechal celou svoji tramvaj.

Pátek 19.2.

Dnes mě čeká Linka 18. Já si připadám že jsem na této lince skoro furt. Mě osobně tato linka nijak nevadí a dokonce jsem mohl někde říct že jí považuji za nejhezčí autobusovou linku v Liberci, ale to jen v létě. Teď v zimě je silnice p které jede tato linka udržováná tak jak se zrovna silničářům chce a to hodně krát dopadá tak že se jim zrovna nechce.

Brzo ráno jsem se dostavil do garáže. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní autobus. Dnes mám hledání jednoduší hlavně v tom, že mám stejný autobus jako včera. Výhodou stejného autobusu dva dny po sobě je hlavně ve výhledů ve zpětných zrcátkách, neboli nemusím upravovat jak za sebe vidím, protože jsem to už dělal včera. 

Od garáží jsem vyjel, stejně jako včera, vpravo směrem autobusový terminál Fügnerova. Tuto cestu absolvuji skoro pokaždé když jezdím s autobusem. Dojel jsem na terminál Fügnerova a rychle překódoval palubní počítač na linku 18. Vjel jsem do nástupní zastávky a počkal chvilku do času odjezdu.

Vyjel jsem na první půlkolo. Dnes mám sice ranní směnu, ale jsem až druhý spoj na této lince co jede do Bedřichova. Pro mě to má zásadní výhodu hlavně v tom že před sebou uvidím stopy předchozího spoje a nepojedu jen podle instinktu, ale i podle očí. Projel jsem řes Liberec až na jeho okraj a potkal v protisměru předchozí spoj. Řidič na mě zablikal jako náznak možného nebezpečí a já jsem se už ani nedivil, Jak říkám, tato silnice je prostě taková horská dráha. S vědomím že cesta bude strašná jsem pokračoval. V čerstvém prašanu byly krásně vidět koleje od předchozího spoje a já jsem se v nich snažil držet. V rámci možností jsem dojel až na konečnou zastávku Bedřichov.

Konečně jsem pochopil proč mě řidič upozorňoval na nebezpečí. Silničáři odklízeli silnice tak že všechno navozili sem a já se zde nemohu otočit na jednu dobrou. Budu muset couvat a to ve sněhu moc dobře nepůjde. Prošel jsem si tedy celý prostor do kterého budu couvat. Vrátil jsem se do kabiny. Začal jsem couvat a doufal že nikdo nebude chtít okolo mě projet ani s jízdním kolem. Úspěšně jsem otočil autobus, ale musím říct že to byly tedy velký nervy.

Vyjel jsem na další půlkolo. Směrem dolů do Liberce se začalo pomalu rozednívat. Já mám dost rád když přijíždím do Liberce okolo Školy Kateřinky a vidím na celý Liberec jak krásně vychází z pravé strany sluníčko. Prakticky za normálního denního světla dojíždím na terminál Fügnerova, kde už sleduji jak město žije. 

Vyjíždím na další půlkolo. Teď už tolik neřeším tmu, teď řeším hustotu individuální dopravy. Mě osobně zpoždění nikdy moc nevadí, ale pozorovat ty protažený obličeje když se zpozdím je o pár vteřin je fakt strašný. Jedinou výhodou je že jsou povinné na zastávkách roušky a já je tak nevidím. Dojel jsem na konečnou Bedřichov.

Opět jsem si všimnul, že budu muset stále couvat. Úspěšně jsem si znovu zacouval a vyjel na další půlkolo. Během tohoto půlkola končím svoji směnu v zastávce Šaldovo náměstí. Já osobně nemám moc Šaldovo náměstí v oblibě a to hlavně protože je moc daleko od mého domu.

Sobota 20.2

Dnes mě čeká směna na tramvajové lince 3. Já osobně mám linku 3 ve stereotypech, protože se na ní děje furt jen to samé co minule.

Dopoledne jsem dojel tramvají na zastávku Botanická zahrada a vyčkal na svoji dnešní soupravu. Netrvalo dlouho a skutečně mi přijela. Vystřídal jsem kolegu a vydal jsem se na svoji dnešní směnu.  Začal jsem krátkým úsekem a to jen do smyčky Lidové sady, kde jsem hnedka měl bezpečnostní přestávku.

Celá směna na lince 3 probíhala tak moc lenivě, že to nemá ani cenu sem psát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář