Neděle 7.2.

Dnes mám další den volna. Já osobně si volno vždycky vysoce užívám, protože občas je ta doprava fakt hektická a já si rád od toho všeho odpočinu. 

Dnes mám v plánu jít na celý den běhat. Já osobně nejsem nějak extrémně nadaný sportovec, tedy já nejsem sportovec, já se na sport maximálně dívám z bufetu.

Dnes jsem se ovšem překonal a naběhal celkem přes 20 000 kroků, což je takových 16 kilometrů. Nevím jestli je do budoucna dobrý nápad takto jednou za čas uběhnout strašnou vzdálenost a pak zase měsíc tloustnout

Večer jsem si zabalil všechny svoje věci a vrátil jsem se do Liberce.

Pondělí 8.2.

Dnes mě čeká ranní směna na tramvajové lince 11. Já osobně si zasněženou meziměstskou tramvajovou trať vysoce užívám a rád se na ní vracím.

Dnes ovšem extrémně sněží a já si nejsem jist zda bude vše jezdit tak jak má. Ráno jsem si vyhrabal cestu z domu a snažil jsem se nějak dostat hlubokým sněhem do vozovny. Já osobně považuji brouchání se hlubokým sněhem za vysoce namáhavý sport. Netrvalo dlouho a skutečně jsem se celý unavený dostal až do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a líčky a šel jsem hledat svoji soupravu. Dnešek bude opravdu náročný, protože ani ve vozovně nejsou odklizené cesty a já si tak cestu k tramvaji musím prohrabat sám. 

Našel jsem svoji tramvaj a zkusil jsem jí nastartovat. Kupodivu i při takové zimě jako dnes jsem dokázal tramvaj připravit k odjezdu. Asi mi k tomu dost pomohlo že moje dnešní tramvaj má přípojku na sněžný pluh, se kterým se už dnes jezdilo. Já mám svoji soupravu už bez pluhu a tak mohu vyrazit na normální linku 11. Vy jel jsem z vozovny, jako manipulační spoj, a uhnul jsem do smyčky Viadukt.

Nastavil jsem si palubní počítač a vyjel jsem na první půlkolo. Dnes jsem úplně první tramvaj co jede na meziměstskou trať. Přes město byla trať nádherně odklizená a tak s dost častým pískováním jsem mohl krásně projet až na kopec Nová Ruda. Zde už bohužel sněžný pluh skončil a dál nebyly koleje nijak odklizeny. Moje cesta tedy začala býti dosti zajímavá. První kus do Vratislavic vede podél silnice s veřejným osvětlením a tak je vidět na tu sněhovou plochu co je přede mnou. Bohužel hnedka co trať uhla od silnice zmizelo i veřejné osvětlení a já si musel stačit s tím kam dosvítí světla tramvaje. Já zrovna dvakrát nemusím jezdit s dálkovým osvětlením, ale zde to bylo dost nutné. Pokračoval jsem v jízdě a doufal že někde v to sněhu nebude něco co by vadilo mému podvozku. Úspěšně jsem dojel až do výhybny Brandl, kde se trať vrací k silnici a spolu s tím mám opět nad sebou veřejné osvětlení a já mohu vypnout dálková světla. Dojel jsem až do smyčky Tyršovy sady.

Zastavil jsem ve smyčce a šel jsem se podívat na vzniklé škody na podvozcích způsobené hustou sněhovou nadílkou. Já osobně jsem na podvozcích nic nenašel a hlavně jsem ani moc dlouho nehledal, protože krátce po páté hodině ranní je v Jablonci ještě extrémní zima, cca deset stupňů pod nulou. Rychle jsem se vrátil do kabiny a snažil jsem se ohřát.

Vyjel jsem na další půlkolo. Doufám, že v tomto směru už nebudu mít takový nervy a strach z oho, že nevidím koleje. Sotva jsem dojel do výhybny Brandl, čekal tam na mě proti jedoucí spoj. Rychle na mě blikal, což znamená že trať není v zcela dokonalém stavu. Asi netuší, že já jsem ten první co to tady projel a dobře vím co na té trati kde je. Mávnul jsem na něho a pokračoval dál v jízdě. Bohužel cesta byla v tomto směru lepší jen o to že jsem viděl alespoň okrajově kde se nachází koleje. Dojel jsem na další výhybnu a tramvaj jedoucí proti mě začala blikat. Já jsem na něho taky pořádně zablikal a oba jsme se na sebe usmáli. Pokračoval jsem tedy dál v jízdě a doufal že to bude alespoň ve Vratislavicích lepší než teď. Vjel jsem do centra Liberce a trať se najednou stala pravým opakem toho co je v Jablonci. Naposledy jsem zablikal na proti jedoucí tramvaj a dojel až do smyčky Tyršovy sady.

Ve smyčce jsem musel dojít pro písek, protože jsem ho celý plně rozsypal po celé trati. Zásadní problém doplňování písku na konečné je malý kýbl pro přesun písku do pískovače. Moje dnešní souprava má celkem osm pískovačů a na jeden pískovač potřebuji alespoň tři kýble plné písku. Matematici si mohou spočítat kolikrát jsem musel jít s kýblem pro písek. Ostatním to zde řeknu sám. Celkem jsem šel dvacetčtyřikrát. 

Vyjel jsem na další půlkolo. Chtěl jsem doufat že celou trať projel sněžný pluh, ale bohužel vůz od sněžného pluhu mám já a tak nemohl jet. Přes centrum Liberce se jezdí už perfektně, koleje nekloužou, sněhu je jen trochu a individuální doprava dnes není jen o autech, ale taky o běžkách. Projel jsem okolo vlakového nádraží a začalo prudce sněžit. Zapnul jsem tedy stěrače a krásně pozoroval jak všichni běžkaři zrychlili a snaží se někde schovat. Dojel jsem až na okraj Liberce a uviděl jsem opět nádherně zasněženou trať na Jablonec. Bohužel jak začalo sněžit opět nám zmizely koleje pod sněhem a já prostě musím improvizovat a doufat že jsem pořád na kolejích. Dojel jsem do výhybna Proseč Pošta a vyčkával na proti jedoucí spoj. Jen co jsem ho uviděl začal jsem blikat, jako znamení nebezpečí na trase za mnou. Bohužel on taky začal blikat a já jsem znejistěl zda mám jet dál. Vyjel jsem na cestu dál a doufal že se nic nestane. Pokračoval jsem do další výhybny. Dojel jsem do výhybna Brandl a opět vyčkával na proti jedoucí spoj. Sotva se objevil v oblouku už začal blikat, já ovšem taky a oba dva jsme celkem dost změnili výraz ve svém obličeji. Vyjel jsem na poslední úsek a doufal že se nic nestane. Dojel jsem do smyčky Tyršovy sady. 

Překódoval jsem palubní počítač a hned vyrazil na cestu do vozovny. Snažil jsem se jet co nejrychleji, tedy tak abych nepřekonal maximální dovolenou rychlost a nevyletěl ze zasněžených kolejí. Rychle jsem projížděl zastávku za zastávkou a za krásných dvacet minut jsem už brzdil do vozovny. Projel jsem přes celou vozovnu až ke sněžnému pluhu. Těsně před ním jsem zastavil a počkal až mi bude pluh připojen. 

Pluh mi byl připojen a já mohl znovu vyrazit na trať do Jablonce, tentokrát ale bez cestujících. Bohužel s pluhem mám maximální povolenou rychlost 20km/h a tak nemůžu pořádně rozparádit svoji soupravu. Přes centrum jsem neměl co odklízet, ale jen co jsme opustil Liberec začal být sníh čím dál tím hutnější a těžší. Konečně jsem pochopil proč může s pluhem jezdit jen a pouze moje dnešní tramvaj. Moje dnešní tramvaj má mnohem lepší výzbroj a silnější motor, a právě díky tomu může před sebou tlačit celý pluh i se sněhem. Na různých výhybnách jsem potkával proti jedoucí tramvaje a milé tramvajáky co byli rádi za to že konečně jede sněžný pluh. Dojel jsem až do smyčky Tyršovy sady. 

Bez otálení jsem vyjel na cestu zpět. V tomto směru jsem musel opět dodržovat maximální rychlost 20km/h, ale už nebylo tolik míst kde bylo zapotřebí odklidit sníh. Dojel jsem až do centra Liberce. Bohužel se před moji soupravu připletla tramvaj linky 3 a já nemohl pokračovat v tak krásné plynulé jízdě. Dojel jsem až do vozovny a odstavil jsem pluh. Ten si rovnou vzala souprava normálního rozchodu a vyjela na cestu. Já jsem si vzal vše pro čištění výhybek a vyjel znovu na trasu.

Dojel jsem do zastávky Lékárna. Vystoupil jsem z tramvaje a šel jsem čistit výhybku, proto aby se mohla lépe přehazovat. Sám jsem se divil kolik sněhu se vejde k jazyku takové výhybky. Vrátil jsem se do tramvaje a popojel do smyčky Vratislavice n/Nis. výhybna. Opět jsem vystoupil a postupně vyčistil všechny výhybky. Vrátil jsem se do tramvaje a pokračoval směrem Tyršovy sady. Bohužel do Jablonce n/Nisou je ještě spousta výhybek. Naštěstí mi šla práce pěkně od ruky a já jsem byl za pouhých 86 minut ve smyčce Tyršovy sady. Počkal jsem si až přijede za mně další tramvaj a vydal jsem se na manipulační cestu zpět do vozovny. 

Dojel jsem do vozovny a vrátil jsem klíčky a noty výpravčímu. Počkal jsem deset minut a mohl jít domů, protože mi skončila původní směna. Já osobně mám rád změnu v normálních směnách, ale dnešek byl už fakt takový extrém.

Úterý 9.2.

Dnes mě čeká směna na lince 15. Kupodivu bych měl dneska mýt normální 12ti metrový autobus, né jako minule s minibusem. Přes noc nám opět trochu nasněžilo a já nevím zda už silničáři projeli všechny silnice.

Ráno jsem se vypravil do garáží. Cesta probíhala vysoce zvláště. Byl napadaný čerstvý prašan a díky tomu se z chodníku stal extrémní sportovní kluziště s hlubokým sněhem. Došel jsem do garáží a vyzvednul jsem si noty a klíče. Dnes si konečně mohu doklouzat k autobusu, protože opět je celá odstavná plocha velký kluziště.

Nastartoval jsem svůj dnešní autobus. Zkontroloval jsem co to dnes mám a vyjel jsem z garáží směrem na autobusový terminál Fügnerova. Dost jsem se děsil, že silnice budou extrémně nesjízdné, ale zas tak moc mi to ve finále neklouzalo. Cestou jsem zapnul topení, protože jsem nechtěl celý den jezdit v rukavicích a kulichu. Dojel jsem až na terminál Fügnerova. Nastavil jsem linku v palubním počítači a připravil jsem se na první půlkolo.

Nastal správný čas a já vyjel na první půlkolo. Na lince 15 jsem teprve podruhé v životě, a to ještě k tomu jsem měl minule minibus, takže dnes bude celková směna dost zajímavá a nebezpečná. Snažil jsem se projet každou zatáčkou tak abych sebou něco nenabral a nepoškrábal kola autobusu o chodník nebo svodidla. Úspěšně jsem dojel do Harcova ke kostelu kde moje první půlkolo končí. Naštěstí mám dnes všechny kolečka jen sem a ani jednou nebudu zajíždět dál do Harcova. 

Rychle jsem se otočil a vyjel na další půlkolo. Cesta v tomto směru byla pro mě jednoduší a to už jenom díky tomu že tak trochu znám kde je jaké zaparkované auto a mohu se jim včas vyhnout. Bohužel si připadám jak zbytečný spoj, protože jsem dnes ještě nesvezl jediného cestujícího. Mě osobně to nevadí, ale DPmLJ na tom asi dost prodělává. Dojel jsem až na terminál Fügnerova.

Obešel jsem si svůj dnešní autobus a zavítal jsem do pauzírovací místnosti udělat si teplý kafe. Já osobně kafe moc nepiju, ale občas prostě přijde den kdy je to pro mě jediná možnost jak přežít den. Ještě je tu možnost pít nebezpečný čaj, ale ten je extrémně přeslazen a jeho název neodpovídá mým pocitům když mám chuť akorát na to kafe. Dal jsem si pořádného turka a vrátil jsem se do autobusu. Hrnek s kávou jsem bezpečně umístil, tak aby mi během jízdy nespadlo a polilo vše co cestou potká.

Vyjel jsem na další půlkolo. Moje nálada se ovšem moc neměnila, protože špatně zaparkovaných aut začalo být po cestě víc a víc a já jsem se jim musel vyhýbat. Ani cestující mi náladu nezměnili a to hlavně protože jsem opět žádného nesvezl. Dojel jsem opět do Harcova ke kostelu a kouknul jsem se kdy mě čeká první delší pauza. Bohužel až další kolečko. Vylezl jsem z autobusu a šel jsem se podívat ke kostelu. Opřel jsem se o kostel a koukal na celé město jak se postupně rozsvěcejí domy a byty a lidi teprve vstávají. 

Vyjel jsem na další kolečko. Celopauzové sledování postupně se rozsvěcejícího mi přineslo první cestující a to hned kousek za nástupní zastávkou. Je hnedka lepší když někoho vezu a nejedu prázdný. Dokonce i zaparkovaná auta zmizela a moje cesta začala býti dokonalá. Celý nadšený jsem přijel do už žijícího centra Liberce. Dojel jsem do terminálu Fügnerova a sledoval jak všichni lidi někam jdou nebo jedou. 

Vyjel jsem na další půlkolo do plně žijícího města. Toto půlkolo jsem řešil první problém dnešního dne. Dálková světla mi prostě řekla dnes svítit nebudeme. Mě už jsou stejně úplně jedno, začíná se rozednívat a večer při stmívání s tím už bude jezdit někdo jiný. Napsal jsem to tedy do knihy závad a krásně pokračoval dál v cestě. Dojel jsem opět do Harcova ke kostelu a těšil se na první delší pauzu. 

Jak už jistě všichni víte, já si na pauze s autobusem dělám párky. Dnešek nebude vyjímkou. Jen co jsem odstavil autobus, už jsem zapaloval hořák. Nechal jsem ty párky trochu ohřát. Mezitím jsem si připravil chleba a křen a neskutečně jsem se těšil na svoji svačinu. Netrvalo dlouho a párky začali praskat. To je pro mě znamení je rychle vyndal a sníst. Vím že to není úplně nejzdravější jídlo, obzvlášť když je jím tak často, ale co jiného si mohu takto na lince udělat. Občas mi přijde že to tu píšu jak scénář do prostřena.

Vyjel jsem na další půlkolo. Pro dnešek to bude poslední půlkolo. Dojel jsem až na Šaldovo náměstí a předal jsem vůz dalšímu řidiči. Samozřejmě že jsem ho informoval o závadě na dálkovém osvětlení. Pro mě dnešní směna zkončila a já jsem mohl jít domů.

Středa 10.2.

Dnes mě čeká tramvajová linka 3. Doufá že nedostanu soupravu která je přednostně určena pro sněžný pluh a že nebude pluh vůbec potřeba vytahovat.

Neskutečně brzo ráno jsem se dostavil do vozovny pro noty a klíče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Dnes mám první pořadí na lince tři, což znamená že vyjíždím manipulační přejezdem do Horního Hanychova. Našel jsem svoji soupravu a pokusil jsem se jí nastartovat. To se mi podařilo cekem úspěšně. Zkontroloval jsem si vše co bylo potřeba, hlavně stav písku v pískovačích a vyjel jsem na trasu.

Jak už jsem řek,, moje dnešní putování Libercem začíná manipulačním přejezdem do Horního Hanychova, kde jsem takto brzo ráno asi ještě nebyl. Vrámci možností jsem se vyšplhal až do smyčky v Horním Hanychově. Nastavil jsem palubní počítač na linku 3 a počkal chvilku do odjezdu podle JŘ. 

Vyjel jsem na první půlkolo. Cesta dolů do údolí je možná ještě horší než opačný směr, tedy šplhání do smyčky pod Ještěd. S dostatečným pískováním jsem projel celou trasu linky 3 a to až na konečnou v Lidových sadech. Protože si pamatuji, jak moc jsem pískoval šel jsem se podívat do pískovačů kolik mi zbylo písku. Kupodivu všechny byli skoro plné, v mé hlavě vznikla otázka zda jsem tedy vůbec použil písek, protože je ho tam cca stejně jako ráno ve vozovně.

Vyjel jsem na další půlkolo. V tomto směru jsem už jel přes krásné vstávající město a já začal nabírat víc a víc cestujících. Celkově jsem si toto půlkolo celkem dost užil.

Já osobně beru linku 2 a 3 za jeden velký otazník. Na jedné straně v Lidových sadech potkávám jednu krásnou mladou holku za drahou. V centru vždycky spousta kolegů vzpomíná, nebo si užívají takzvanou kozová sezóna. To je opět že v letním období jede spousta na lehko oblečených náctiletých holek s hlubokým výstřihem. Okolo hlavního nádraží potkávám spoustu turistů co první věc kterou vidí v Liberci jsem já v kabině tramvaje jedoucí k Ještědu. U smyčky Viadukt potkám pár fotografů co si fotí úzkorozchodnou tramvaj. Když projíždím Dolním Hanychovem tak vždycky potkám jednu milou starší paní, která si strašně ráda povídá. Když se nakonec dostanu do cíle v Horním Hanychově tak už jen potkávám všechny co chtějí na Ještěd a nějaká tramvaj je pro ně nepotřebná.

Čtvrtek 11.2.

Dnes mě čeká linka 21. Sranda bude v tom že tato linka je pro mě dost častá a já jsem se jí stále nedokázal nějak naučit, takže když mám 21 tak vím že zase budu bloudi po celém Liberci. 

Ráno jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a doklouzal jsem se ke svému dnešnímu autobusu. Úspěšně jsem nastartoval a vyjel jsem na trasu. Linka 21 je kromě mé extrémní neznalosti jediná linka s jedinou konečnou asi nejnudnější linkou a tak tu radši napíšu zas nějaký zen váš dotaz. 

BÝT ŠOTOUŠEM

Šotouš je člověk, který se intenzivně zajímá o veřejnou dopravu jakéhokoli druhu. Často je tento zájem spojený se zálibou v pořizování audiovizuálních úlovků vozidel veřejné dopravy. I když se tohle slovo občas používá hanlivě, nic to nemění na tom, že být šotouš je pro mladého člověka skvělá záliba. Pokud vás hromadná doprava zajímá, můžete díky zájmu v pořizování fotografií poznat nemalou komunitu ostatních šotoušů. Členové komunity si sdílí tipy a triky, jak pořizovat kvalitní snímky, informace o tom, co zrovna stojí za vyfocení a celkově tvoří partu lidí, se kterou tráví volný čas.

Podle mě je tato aktivita skvělá v tom, že vás donutí vyrazit ven, do ulic nebo do přírody. Obzvlášť v dnešní době, kdy tráví mladí lidé tolik času u televize nebo počítačů, je zrovna tohle skvělá alternativa. Ano, stále bude potřeba nějaký čas u počítače strávit, abyste po vyfocení dotáhli snímky k dokonalosti, ale hlavní náplň je stejně o pohybu venku. Brzy zjistíte, že hromadná doprava je plná zajímavých detailů, o kterých většina populace nemá ani potuchy. 

Komunita šotoušů se dnes pohybuje hlavně na Facebooku a na Instagramu. Vítaný je každý, koho focení zajímá, a přes názorové příspěvky lze velmi rychle dostat na snímky zpětnou vazbu a posouvat se dál. Pro začátek stačí fotit na mobilní telefon. Pokud vás focení bude bavit, vyplatí se časem pořídit alespoň základní zrcadlovku, která fotí snímky na úplně jiné úrovni.

Pátek 12.2.

Dnes mě čeká opět tramvajová linka 3. Pro velkou změnu mě čeká první pořadí, stejně jako ve Středu, takže doufám že alespoň souprava bude jiná.

Brzo ráno jsem se dostavil do vozovny. Vyzvednul jsem si noty a klíčky a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Naštěstí mě čeká jiná tramvaj, tak alespoň v tomto bude jiné. Nastartoval jsem soupravu a vyjel vstříc novým dobrodružstvím. Dnes je moje směna přesně taková obyčejná.

Na jedné straně v Lidových sadech mi nasedne minimálně jedna hezká holka a to každé kolečko. Bohužel je zima a kozatá sezóna tedy není žádná holka jen lehce oblečená. Okolo hlavního nádraží potkávám spoustu turistů, bohužel teď to je úsek kde není absolutně nikdo. U smyčky Viadukt potkám pár fotografů co si fotí úzkorozchodnou tramvaj. To je asi jediná věc co byla, je a bude. Když projíždím Dolním Hanychovem tak vždycky potkám jednu milou starší paní, která si strašně ráda povídá. Když se nakonec dostanu do cíle v Horním Hanychově tak už jen potkávám všechny co chtějí na Ještěd a nějaká tramvaj je pro ně nepotřebná, tedy teď opět nepotkávám žádné turisty a tak se zde nachází další místo bez lidí.

Sobota 13.2.

Dnes mě čeká krásná dopolední záloha ve vozovně. Já jsem strašně rád za jakoukoliv víkendovou zálohu. O víkendu se v městě nic neděje a všechno jezdí tak jak má a já mohu celý den jen tak odpočívat a brát peníze za to že nic nedělám.