Neděle 26.1.

Dnes mám krásně volný, skoro celý, den. Já nejsem vyznavačem pelíškových dnů, já si volný den dělám jednoduchý. Ráno vstanu, vezmu si nějaký to jídlo a znovu zalezu do postele a sleduji nějaký film. Celý den pak nevylezu z postele, hodně krát dokonce znova usnu. Naštěstí i na to jsem připraven a nastavuji si budík na 2 hodiny před výjezdem na směnu. Dnes mi budík docela i dost pomohl, protože jsem usnul a prospal skoro celý den.

K večeru jsem se vypravil do vozovny na svoji dnešní směnu. Já osobně si na noční směnu beru vždycky strašně moc jídla, protože je na konečných zastávkách dost dlouhá pauza a já se mohu cpát. Ve vozovně jsem si vyzvednul klíčky od soupravy a noty s JŘ. Našel jsem svoji soupravu a připravil jsem se na výjezd. 

Odbyla celá a já se dal do pohybu. Od vozovny jsem uhnul vlevo do smyčky Viadukt, protože začínám jako normální linka 11. Vyjel jsem tedy na první půlkolo do Tyršových sadů. Celá linka 11 mě v zimě dost baví, jediné co je trochu horší je venkovní teplota a nutnost používat dálková světla v některých úsecích. Koleje tu večer dost namrzají a trochu to na nich klouže. S linkou 11 jsem udělal ještě půlkolo zpět do smyčky Viadukt a už jsem se chystal na změnu linky a to na linku XL1.

Je zajímavé že linka 11 a XL1  mají zcela stejnou trasu, akorát linka XL1 nestaví ve všech zastávkách. Vyjel jsem na první půlkolo linky XL1 a hned od začátku jsem si byl jist že nesvezu jediného cestujícího. Z první zastávky Nádraží jsem vezl jenom průvodčího. Na všech dalších zastávkách kde jsem zastavil jsem nikoho nenabral a tak celé půlkolo mi přišlo dost zbytečné. Dojel jsem do Tyršových sadů a jediný cestující vystoupil. Já zde mám krásnou pauzu a to 129 minut, tedy dvě hodiny a devět minut.

Pro mě je to krásný čas plný volna se vším co já mám rád. Mám tu WC, tramvaj a batoh plný jídla a dnes poprvé jsem si vzal sebou do tramvaje i plynový vařič. Začal jsem tedy najitím ideálního místa pro plynový vařič. Našel jsem nehořlavý prostor u lampy. Ve svém jídelní kufříku jsem nalezl pěkný kus kuřecího prsního masa. Nalil jsem vodu do ešusu a dal do ní maso. Přiklopil jsem to pokličkou a položil na vařič. 

Tramvajová smyčka Tyršovy sady má jednu super věc a to že v budově s WC je místnost plná různých věcí, já jsem v ní nalezl skládací křeslo, které jsem si položil do sněhu u mého vařiče. Sednul jsem si do toho křesla a sledoval jak se moje noční svačinka vaří. Našel jsem svoje sluchátka a pustil jsem si nějaký hezký film. Musím se přiznat že jak jsem tam seděl začala mi být zima, nemám se čemu divit, když jsem tam seděl v kraťasech a bundě a venku bylo dost pod nulou. Naštěstí moje svačina byla hotová a já přesunul všechny věci zpět do tramvaje. Uklidil jsem vařič a pustil jsem se do jídla. Celkově jsem to uvařil a snědl za pouhou hodinu své pauzy, takže mi ještě hodina zbývá. Já už nemám co dělat a tak jsem si dal nohy na pult a pokračoval ve sledování filmu.

Pondělí 25.1.

Konečně je čas další jízdy. V nástupní zastávce jsem počkal na průvodčího z vlaku a vyjel na své druhé půlkolo. Cesta opět probíhala bez cestujících a já si vychutnával popůlnoční jízdu s tramvají. Cesta bez cestujících ubíhá strašně rychle a já jsem se během chvilky ocitnul před Libereckým vlakovým nádražím. Průvodčí vystoupil a já jsem dojel do smyčky Viadukt, projel jsem smyčkou a vrátil jsem se před nádraží. Počkal jsem do času odjezdu a vyjel jsem na další půlkolo. Opět jsem nesvezl žádného cestujícího. Celkem jsem si užíval jízdu po zcela vylidněném Liberci a meziměstské trati do Jablonce n/N. Dojel jsem do smyčky Tyršovy sady. Začala mi tedy druhá pauza o délce dvě hodiny a devět minut. 

Celou druhou pauzu jsem věnoval noční procházce po okolí tramvajové smyčky. Jezdí tu skoro rok a ještě jsem nenašel čas projít nejbližší okolí. Vrátil jsem se do tramvaj a našel jsem jednu otázku co jsem nezodpověděl.

JAK ZVLÁDÁŠ DEBILNÍ ŘIDIČE CO TI VJÍŽDĚJÍ DO TVÉHO JÍZDNÍHO PROFILU?

Já osobně jsem se s tímto setkal jak u tramvaje tak u autobusu. 

U tramvaje nemám to dilema jestli jsem měl brzdit nebo uhnout s volantem, tady mohu jenom brzdit a zvonit. Už jsem se celkem naučil kde řidiči aut kříží tramvajovou trať. Bohužel na mnoha místech prostě musím předvídat. Během každý směny je alespoň pět pokusů o to mi vjet do kolejí. Já na toto mám jeden jednoduchý lék. Před každou směnou si dělám do termosky zelený čaj s deseti kostkami cukru. Já tento čaj nazývám nebezpečný a napiju se ho pouze tehdy když jsem mě namále s bouračkou, je to takový balzám na nervy a ano je to vůči mému tělu sprostý protože díky tomu furt přibírám.

U autobusu tolikrát nepotkávám řidiče co by chtěli vjet do mé jízdní cesty. Nebezpeční čaj si dělám i do autobusu, ale málo kdy se ho napiju.

Vyjel jsem na poslední půlkolo do Liberce. Během celé cesty jsem nepotkal žádného cestujícího. Projel jsem Liberec a zatáhnul do vozovny. Vypnul jsem soupravu, vrátil noty a klíče výpravčímu a šel jsem domů spát. 

Odpoledne mě čeká další směna a pro změnu na lince 11. Vydal jsem se tedy do vozovny. U výpravčího jsem si vyzvednul klíče a noty a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Našel jsem si svoji tramvaj a vyrazil jsem na trasu linky 11. 

Dneska je ve městě celkem klid, i když oproti noci je tu docela živo. Každé půlkolo vozím docela dost cestujících a ve smyčce Tyršovy sady mi chybí dlouhá dvou hodinová pauza, teď tu mám pouhých devět minut a to je prostě jenom rychle na záchod a zase na trasu. Mě osobně toto zrovna nijak nevadí, je to jenom změna. Celkem jsem svezl docela dost cestujících a jsem rád že jsem dostal asi tu nejkratší směnu co jsem mohl. Po třech hodinách, tedy po dvou kolečkách jsem zatáhnul do vozovny. Vypnul jsem tramvaj, vrátil klíčky a noty výpravčímu a šel jsem domů

Úterý 26.1.

Dnes jsem dostal ranní směnu na lince 11. Mě už přijde že je to moje každodenní chleba. Já už tu linku znám jako svoje boty. Sebral jsem svačinu a vydal jsem se do vozovny.

U výpravčího jsem si vyzvednul noty a klíčky a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Kupodivu jsem jí po chvilkovém hledání našel. Dokázal jsem jí nastartovat a vyjel jsem na linku 11. Od vozovny jsem uhnul vlevo do smyčky Viadukt. Projel jsem smyčkou a vydal jsem se na první půlkolo.

Celé půlkolo bylo dost jednoduché a to díky tomu že těsně přede mnou jela souprava s pluhem a já jsem tak byl první kdo jel. Krásně jsem si pískoval až jsem uviděl kontrolku kterou nemám moc rád. Došel mi písek. Hold i to se může stát a tak moje devíti minutová pauza ve smyčce Tyršovy sady padla na doplnění písku do celé soupravy.

S doplněním pískem jsem vyjel na další půlkolo. Bohužel začalo sněžit a tak i přesto že jela přede mnou souprava s pluhem tak už jsem místy neviděl na koleje a musel jsem doufat že po nich stále jedu. Naštěstí jsem nikde nevykolejil a celé půlkolo jsem zvládnul perfektně.

Další dvě půlkola jsem úspěšně odjezdila a mohl jsem tedy předat tramvaj kolegovy. Sám mám další směnu až zítra odpoledne a tak jsem se vypravil do Prahy.

Středa 27.1.

Odpoledne mě čeká linka 3 se zácvikem.

Odpoledne jsem se vypravil do vozovny. U výpravčího jsem si vyzvednul noty a klíče našel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Na jedenácté koleji jsem našel svoji dnešní tramvaj. Nastartoval jsem jí a vypravil jsem se k výjezdu. Popojel jsem ke vratům vozovny. Nastoupila mi nějaká mladá slečna a já jsem si jen v duchu říkal, jaká to bude dneska sper směna. 

Já se strašně rád s někým bavím. Pokaždé když si mohu s někým na konečné zastávce popovídat a zjistit co se v Liberci děje a o čem já nevím. Dnes si budu po dobu celé směny s někým bavit, o co lépe budu se bavit s mladou slečnou. 

Linku 3 mám už dost naučenou a vím spoustu poznatků k této lince. Celkem jsem na této lince v roce 2020 najezdil 142 směn, což je cca 1704 koleček. Mám tuto linku ve velké oblibě a jsem si jist že to bylo z mého výkladu dost pochopitelné.

Nevím jestli nakonec slečna z dnešního zácviku doopravdy nastoupí do našich řad. Jestli ano bude to milá kolegyně. Věřím že si na mě vzpomene pokaždé při směně na lince 3 a to obzvlášť když jsme večer zatáhli do vozovny a při vrácení klíčů a not výpravčímu přišla moje běžná hláška: "Hele jelo to, brzdilo to a topení taky fungovalo", výpravčí se jenom usměje a já jdu domů.

Čtvrtek 28.1.

Dnes mám od rána zálohu. Já mám rád směna na záloze ve vozovně a hlavně protože si mám vždycky ve vozovně s kým povídat. Já osobně nacházím jen jednu jedinou chybu a to že teď nefunguje kantýna a ve vozovně si nemohu pustit plynový vařič a něco uvařit.

Dnes jsem opět nechal vařič doma a vzal jsem si jenom bagetu a pár sušenek. Došel jsem do vozovny a hned jsem skončil ve výpravně u televize. Nikde nikdo nebyl a tak jsem si na televizi mohl pustit to co já chci. Netrvalo dlouho a přišlel za mnou výpravčí. Nastala ta chvíle kterou nemám rád. Výpravčí mi oznámil: "Honzo poplach". Mám výjezd ze zálohy na linku.

Vyzvednul jsem si tedy od výpravčího noty a klíčky a šel jsem hledat svoji soupravu. Mě nikdy moc nebavilo hledat svoji soupravu a vyjet na linku. Dneska naštěstí mám svoji oblíbenou tramvaj EVO2. Nastartoval jsem tramvaj a připravil jsem se na výjezd. Vyjel jsem z vozovny a před zastávkou Rybníček počkal do odjezdu podle JŘ. V přesný čas jsem se zapojil na trasu směrem Lidové sady. Celkově první kousek byla rychlovka a do smyčky Lidové sady jsem se dostal do deseti minut. Popojel jsem do smyčky a šel jsem se podívat na celo vozovou reklamu na DPmLJ.

Bohužel, jak už všude říkám, JŘ je proti mě a nestihnul jsem si pořádně prohlédnout tramvaj. Vyjel jsem tedy na další půlkolo. Dneska je ve městě kupodivu klid a já si poprvé hlídám předjetí, to se mi v Liberci ještě nestalo. Celkově jsem zvládnul cestu do Horního Hanychova o minutu rychleji než jé psáno v JŘ. 

Pátek 29.1.

Dnes mám už zasloužené volno. Poslední volný den jsem měl 9. ledna, ale teď mám dvoudenní volno a to fakticky už dlouho nebylo. Nijak moc si nepamatuji kdy jsem prostě vstával tehdy kdy jsem chtěl a za celý den jsem udělal akorát něco k jídlu.

Bohužel mi moje volno skončilo ještě rychleji než začalo. Okolo deváté hodiny dopolední mi volal výpravčí jestli nechci na směnu. Já vím že to nemá lehké a rád tedy směnu vezmu. Vzal jsem si své věci a něco k jídlu a dostavil jsem se na autobusový terminál Fügnerova. 

Netrvalo dlouho a přijela mi moje dnešní sólo tramvaj. Město je stále takové ospalé a na ulici není koho potkat. Jezdil jsem si tedy skoro prázdný sem a tam a občas potkal nějaké milé cestující. 

K večeru jsem zatáhnul do vozovny a těšil jsem se na druhý den volna. 

Sobota 30.1

Dnes mám druhý den volna. Dnes bych rád pokračoval ve psaní mé knihy a budu přemýšlet nad tím jak budu pokračovat na těchto stránkách.