Neděle 17.1.

Dnes jsem dostal linku 24. Pro mě to dnes bude velká premiéra, protože jsem linku 24 ještě neměl a absolutně netuším odkud a kam jede. Kromě toho netuším co budu mít za autobus a to mě vnitřně deprimuje. 

Okolo desáté hodiny dopolední jsem se dostavil k výdejnímu okénku McDonald a koupil si něco o obědu. Je zajímavé že jsem včera vydal něco o stravování a nes se zase nezdravě cpu. Přesunul jsem se na zastávku a vyčkával na svůj dnešní autobus. Netrvalo dlouho a uviděl jsem autobus linky 24 jak zastavuje přesně před mojí osobou. Kouknul jsem se co to je a když jsem lezl do kabiny všimnul jsem si že je to nejnovější autobus co DPmLJ má a je to značky SOR. Vyjel jsem tedy s tímto autobusem na trasu. Moc jsem netušil kudy a kam mám jet a tak jsem podle map dorazil do smyčky Radčice. Vyhodil jsem cestující a zajel na parkovací místo.

Vylezl jsem z vozidla a šel jsem si ho pořádně prohlédnout. Přeci jenom jsem ještě takovou novotinu neřídil. Nevím jak bych to měl popsat. Prostě takový 12ti metrový autobus co má dveře, volant, okna, sedačky a dokonce i světla. Přijde mi stejný jako všechny ostatní autobusy. Vrátil jsem se do kabiny a vyjel na trasu.

Z Radčic znám už trasu na Fügnerova, takže asi tak do půlky trasy. Bohužel sotva jsem dojel na terminál, už jsem musel hledat v mapě kudy a kam mám jet dál. Nějak za pomoci mapy jsem dokázal dojet až na konečnou Doubí sídliště. Nechal jsem vystoupit cestující a šel jsem se podívat do okolí. V této smyčce jsem ještě nikdy nebyl a asi se sem zase dlouho nepodívám. Jako vždy mi JŘ nepovoluje zkoumat okolní sídliště a musel jsem vyrazit na další půlkolo. Cestu už trochu znám a nemusím se na každé křižovatce dívat do mapy a díky tomu nemám takové zpoždění. 

Během dne jsem udělal další tři kolečka a při zatahování do garáží jsem si byl jist že bych celou trasu už zvládnul bez mapy. 

Pondělí 18.1.

Dnes se, letos poprvé, dostanu na tramvajovou linku 3 do Horního Hanychova, tedy k dolní stanici lanovky na Ještěd. Ani nevím kdy jsem linku 3 jezdil naposledy. Celkem se na dnešní směnu dost těším.

Ráno jsem se dostavil do vozovny za výpravčím pro noty a klíče od soupravy. Našel jsem na jedenácté koleji svoji soupravu a to ještě venku zasypanou sněhem. Hold nedá se nic dělat, vzal jsem si lopatu a šel si odhrabat cestu k tramvaji. Po dost dlouhé době se mi podařilo dostat se až do kabiny a celou tramvaj nastartovat. Dříve než jsem si šel udělat kontrolu soupravy jsem si zapnul topení, protože ve voze bylo krásných 5 stupňů pod nulou. Vrátil jsem se do kabiny a doufal že tramvaj dokážu rozjet. Dal jsem páku řízení do polohy rozjezdu a sledoval ve zpětných zrcátkách co se stane se sněhem a ledem okolo soupravy. Naštěstí led povolil a já mohl vyrazit na svoji trasu.

Od vozovny jsem uhnul vpravo do centra a na Lidové sady. Ve smyčce jsem se rychle otočil a vyjel na první půlkolo do Horního Hanychova. Vzpomínám jak jsem se v březnu naběhal po celou dobu pauzy s pískem do pískovačů a doufám že dnes toto nebudu muset absolvovat. z plných sil jsem projel centrem a pokračoval vzhůru do Horního Hanychova. Projel jsem Dolním Hanychovem a stoupal dál do kopce. Jak jsem tak jel začal jsem si všímat kontrolky pískovačů. Dojel jsem do smyčky Horní Hanychov a ze zvědavosti jsem se šel podívat přímo do pískovačů. Dost jsem se udivil že jsou stále skoro plné.

Vyjel jsem na další půlkolo a hned od nástupní zastávky jsem sledoval kolikrát za celé půlkolo zmáčknu tlačítko pískovače. Dost jsem se udivil že jsem za celé půlkolo zmáčknul toto tlačítko jen dvakrát a dost se mi díky tomu ulevilo s pocitem že dnes nebudu muset běhat s pískem do pískovače. Ve smyčce Lidové sady se stále drží maximálně pěti minutová přestávka a tak nemám ani čas dojít si pro písek do pískovačů. Vyjel jsem na další půlkolo a tentokrát jsem mnohem radostněji jel celou trasu. Dojel jsem do Horního Hanychova a zase jsem začal vzpomínat jak jsem zde loni během jarních prázdnin chodil do bufetu u sjezdovky na dobrou klobásu s křenem. 

Vyjel jsem na další půlkolo, ale tentokrát jsem v centru na zastávce Fügnerova vyčkal na svačinového tramvajáka. Svačinář je řidič který místo ostatních jezdí pouze v jednom úseku a během dne vystřídá každý vůz, když má moji soupravu já mám přestávku na svačinu, proto se mu říká svačinář. Vždy když mám pauzu na Fügnerově skončí moje kroky u okénka rychlého občerstvení a je jedno u kterého řetězce jsem. Vždy si prostě koupím něco extra nezdravého a vyčkám na svoji soupravu.

Přijela mi moje souprava a svačinář mi jí vrátil. Já jsem se opět uvelebil ve vyhřáté kabině a rozjel se směrem Horní Hanychov. Cesta probíhala v celku hladce a ve smyčce jsem byl dokonce o jednu minutu dříve než jsem měl být. Ve smyčce jsem vjel na vnitřní kolej a vychutnal jsem si svoji dnešní snídani. Během jídla jsem si ještě vzpomenul na jednu otázku. 

JAK TI JDE HUBNUTÍ?

Toto je velice záludná otázka. Snažím se moc nepřibírat a i když končím směnu ráno, dám si snídani a až pak jdu spát. Celkem se snažím jíst pětkrát denně, ale většinou to dopadá stejně.

Když mám ranní na autobusu, tak si vezmu plynový vařič a na konečné zastávce si udělám takové čtyři nožičky párků s chlebem a křenem. Pak během dne si někde dám obloženou housku co jsem si ráno doma připravil, většinou s okurkou, šunkou a máslem. Když končím směnu a předávám vůz někomu dalšímu jdu do nejbližší restaurace pro jídlo s sebou a vezmu si to domů. K večeři pak mám něco co si sám uvařím.

Když mám ranní směnu na tramvaji, tak si ráno kupuji ve vozovně bagetu, protože na trase nemáme takové pauzy proto abych si mohl ohřát párky. Dopoledne si dám maximálně sušenku a pro oběd si jdu během pauzy bez vozu do rychlého občerstvení na Fügnerově.

Když mám odpolední na autobuse nebo tramvaji, tak je to na dva způsoby. Když začínám na Fügnerově tak moje kroky vedou do rychlého občerstvení pro oběd, naopak když začínám v garážích/vozovně tak si doma zabalím do alobalu uvařený plátek uzeného masa a ten pak někde na trase sním  a odpoledne mám maximálně obloženou housku a k večeři jogurt. 

Jak jsem se tak zamýšlel nad touto otázkou skoro jsem si nevšimnul že už předávám tramvaj odpolednímu řidiči a vrátil  jsem se domů.

Úterý 19.1.

Dnes mě čeká další premiéra a to na lince 15 neboli 150 s minibusem. Dostanu se tedy do úplných okrajů města Liberec a absolutně netuším kudy a kam dnes pojedu. Na lince 15 je velkou nevýhodou nemožnost si udělat párky na plynovém vařiči a to díky její trase a konečných zastávkách. Na autobusovém terminálu Fügnerova se nesmí volně nacházet puštěny plynový vařič a na druhé konečné zastávce Harcov Myslivna je les a nechci ho svým jídlem zapálit.

Ráno jsem opět neskutečně brzo vstal. Udělal jsem si pěkný kus uzeného masa upéct a dal jsem si ho do alobalu. Těsně po 4 hodině ranní jsem vyrazil do garáží. Cesta po dlouhé době nebyla ani klouzaní po ledu a dokonce ani čerstvým sněhem. Do garáží jsem tedy dorazil mnohem dříve než jsem chtěl a měl jsem dvojnásobný čas na přípravu vozu. 

Připravil jsem svůj vůz. Je divné chystat autobus který nemá víc jak 10 metrů a pouze dvoje dveře a to přední pouze o jednom křídle. S zvláštním tímto pocitem malého autobusu jsem vyrazil z garáží na svoji trasu. Dojel jsem na terminál Fügnerova a připravil jsem se na první půlkolo.

Vyjel jsem tedy na svoji trasu do Harcova. Dobrá věc na tomto autobuse je její možnost připnout si vedle volantu plánek MHD nebo JŘ. Já osobně jsem si na to místo dal plán MHD, protože tuto linku mám poprvé ve svém životě. Díky plánku jsem trasu zvládnul perfektně a i přes to že Harcov je v kopcích a sněhu je tu ještě dost, nemusel jsem dávat sněhové řetězy a celou dobu jsem viděl povrh silnice.  Při cestě zpět jsem se na jedné zastávce podíval do zastávkového JŘ a všimnul jsem si že jsem jediné pořadí co dnes na této lince jezdí. Dojel jsem až na Fügnerovu a rychle otočil vůz.

V JŘ mám při každém kolečku na Fügnerově pět minut na otočení a vyjetí na cestu zpět. Toto půlkolo je kratší o pár zastávek na území Harcova a to že končím v zastávce Harcov Kostel a mám zde necelou tři čtvrtě hodinu na otočení. Bohužel ani zde bych si nemohl nic uvařit, protože stojím přímo před kostelem a ten bych nechtěl zapálit. Dal jsem si své dobře uvařené uzené maso s chlebem a křenem. Musím uznat že i přesto že je vůz kratší, tak já mám zde v kabině mnohem více prostoru pro nohy a svoje věci mi tu nijak nebrání. Dojedl jsem a vyjel na další půlkolo.

Jelikož je linka dost krátká tak jsem zvládnul celkem 4 dlouhá kolečka a 3 krátká jenom ke kostelu. Na Fügnerově jsem předal autobus dalšímu řidiči a já už mohu jen vzpomínat na tuto super linku s extrémně mini autobusem co se všude vejde a žádné špatně zaparkované auto mu nebrání v jízdě. 

Středa 20.1.

Dnes opět jedu z vozovny s tramvají na lince 3. Opět se tedy dostanu na linku s normálním rozchodem kolejí. Stejně jako včera si nebudu moct ohřát nikde párky či cokoliv jiného k jídlu. Já jsem si ovšem na toto už docela dost zvyknul a tak nemusím mít normální jídlo, ono to ani vlastně nejde. Dnes mám bezmasý den a tak jsem si ráno připravil pouze housku se sýrem a k obědu trochu salátu. 

Vypravil jsem se do vozovny a to s krásným doprovodem. Je hezké jít spolu s kolegyněmi Zuzkou a Karolínou co jsou u DPmLJ od úplného konce minulého roku. Obě jsou mladší než já a to přibližně o rok a půl. Obě jsou krásné tmavovlásky s dobrou postavou a velikou zálibou v dopravě a v karate. Nevím jak lépe je vám mám popsat, prostě je můžete potkat na Libereckých tramvajích a věřím že je poznáte na první pohled.

Ve vozovny jsme si všichni vyzvedli klíčky a noty a šli jsme si hledat svoji soupravu. Já jsem musel až na druhý konec a holky měli dané soupravy na druhém konci vozovny. Začal jsem si tedy chystat svoji dnešní soupravu a absolutně netuším na jakou linku dnes holky vyjedou. Já jsem si nahodil svůj palubní počítač a nastavil jsem si linku 3. Vyjel jsem z vozovny na svoji trasu. 

Je pracovní den a tak se vyjíždí směrem Horní Hanychov a pauza se drží ve smyčce Lidové sady. Moje cesta tedy začala směrem od centra dna okraj města. Začal jsem stoupat k Ještědu a vzpomněl jsem si že jsem si nezkontroloval kolik mám písku v pískovačích. Byl jsem zaneprázdněn přemýšlením nad  stavem písku v pískovačích až jsem zcela nevnímal kdo jezdí s tramvají proti mě.  Dojel jsem až na konečnou Horní Hanychov a ještě ve výstupní zastávce jsem si došel zkontrolovat všechny pískovače. Naštěstí jsem měl dost písku ve všech pískovačích a už jsem se tedy bát nemusel.

Vyjel jsem na první plné půlkolo a hned za nástupní zastávkou jsem začal sledovat kolikrát stisknu tlačítko pískovačů. Sám jsem si to v hlavě počítal. Dojel jsem do Dolního Hanychova a už jsem byl na vysokém počtu10ti stisknutí a začal jsem se děsit kolik mi zbyde písku. Naštěstí jsem ve zbytku trasy už ani jednou nestisknul pískovač a ve smyčce Lidové sady ZOO jsem v pískovačích našel ještě velké množství písku. V této smyčce se v pracovní den drží pauza 30 minut, ale co 10 minut musím popojíždět abych neucpal smyčku. Po první dlouhé pauze jsem vyjel na další půlkolo. V tomto směru k Ještědu jsem písek nepoužil ani jednou a tak moje obavy o písek zcela zmizely. Ve smyčce Horní Hanychov se naopak drží pauza pouhých pár minut a tak se zde většinou jen otočím a počkám tu minutu do odjezdu v nástupní zastávce.

Vyjel jsem na další půlkolo. Hned kousek za nástupní zastávkou mi vysílačkou přišlo že se stala MU (mimořádná událost) u Šaldova náměstí a linky 2 a 3 jsou zkráceny do smyčky Fügnerova kde čekají do času odjezdu podle svého JŘ. To pro mě znamená že budu čekat 46 minut ve smyčce Fügnerova. Jelikož už nepřišla žádná zpráva, vyhodil jsem cestující v zastávce Fügnerova a zkusil se vjet do smyčky. Bohužel tato smyčka není nějak extra velká a tak jsem zastavil jako poslední  stál jsem jen tak tak za výhybkou na Jabloneckou trať. Kouknul jsem se jestli tu není nějaký kolega kterého bych znal a on tu přece byl. Hned vedle mě stál se svou linkou 18 na Bedřichov můj drahý kamarád Honza. 

Došel jsem za ním a začali jsme se spolu bavit. Říkal jsem mu o té MU a že obě holky šli ráno se mnou do vozovny, ale  nevím na jakou linku vyjely. V tu chvíli se Honza usmál, protože Zuzka s Karolínou akorát stály za mnou. Obě souhlasně řekli, že mají linku 3 a jezdí těsně přede mnou. Trochu jsem zčervenal, ale naštěstí už to bylo 5 minut co tu stojím a tak se celá kolona tramvají ve smyčce se začala posouvat. Došli jsme do svých tramvají a popojeli na místo toho co stál přede mnou. Zastavili jsme a vrátili jsme se k Hozovi do autobusu. Znovu jsme si začali povídat a co pět minut jsme museli popojet. Toto jsem dělal celou svoji 46 minutovou přestávku.

Po nekonečném popojíždění jsem konečně vyjel na svoje další půlkolo. Naposledy jsem zamával Honzovi do autobusu a pokračoval okolo nádraží do Hanychova. U zastávky Pekařská jsem potkal Zuzku a věřím že každá osoba co šla po ulici se museli divit co za blázny má DPmLJ. Ovšem potkání Karolíny vypadalo naprosto stejně. Jsem si jist že na nás jsou dány stížnosti za chování se jak debil během řízení tramvaje. Dojel jsem na konečnou Horní Hanychov. Opět jsem udělal rychlí obrat.

Během chvilky jsem vyjel na další půlkolo a moc jsem se těšil na pauzu v Lidových sadech. Celou cestu do centra jsem přemýšlel nad nadcházející pauzou ani jsem si nevšímal jak moc používám písek z pískovačů a nevšimnul jsem si že mi dochází písek. Projel jsem okolo nádraží a přišlo mi vysílačkou že MU je odstraněna. Tato zpráva mi vyrušila myšlení a já jsem si konečně všimnul, že mi došel písek. Dojel jsem tedy do smyčky Lidové sady a šel jsem doplnit písek. Kouknul jsem se co dělají kolky. Zuzka tam nebyla a Karolína jedla, nechtěl jsem tedy nikoho rušit a doplňoval jsem si písek. 

Vyjel jsem na poslední kousek své směny. Cestou jsem ani nepotřeboval použít pískovače a v centru na zastávce Fügnerova jsem předal tramvaj dalšímu řidiči a já šel domů.

Čtvrtek 21.1.

Dnes jsem dostal autobusovou linku 33 s tím novým solarisem urbino 18m, nevím jak přesně se ten vůz jmenuje, mě stačí že to jezdí, brzdí, topí a fungují tomu dveře. Na linku 33 se dostávám poprvé i přesto že jsem si o ní mnohokrát psal plánovači, ale nevadí. 

Brzo ráno jsem se vypravil do garáží pro svůj dnešní autobus. Poslední dobou jsem rád za volant, protože mě hodně krát bolí levá ruka, a né z toho a co myslíte, ale protože řídící páka v tramvaji je řízená levou rukou vpřed či vzad. Došel jsem si pro svůj dnešní autobus a nastartoval jsem si ho, připravil palubní počítač a zatopil. Vyjel jsem z garáží a poprvé jsem nezačínal cestou na autobusový terminál Fügnerova. Dneska jsem jel do smyčky Průmyslová Zóna Jih (PZJ). Tato smyčka se mi už od prvních dnů hnusí a jsem rád že moje dnešní linka zde má rychlí obrat.

Vyjel jsem na první půlkolo a už od první chvilky mi kapacita autobusu nestačila a to jsou čtyři hodiny ráno. Linka 33 nejede přes centrum a jako jedna z mála linek nejede přes autobusový terminál Fügnerova. Projel jsem celou trasu s pomocí mapy až do smyčky Kunratická Sídliště. V této smyčce mám dobrých 30 minut přestávku a tak si mohu něco uvařit. Po pár dnech jsem se znovu uvařil párky u autobusu. Dnes jsem si ovšem zapomněl křen a tak musím sníst párky nasucho. 

Po přestávce jsem vyjel na další půlkolo a opět od prvních okamžiků mi kapacita autobusu silně nestačí a to je těsně po páté hodině ranní. Cesta mi celkem vycházela podle JŘ a to i přesto že jsem z každé zastávky vyjížděl se zpožděním cestujících, ale díky nulové individuální dopravě jsem mohl jsem tak trochu rychleji a prostředkem ulice. Cesta probíhala celku hladce, ovšem před konečnou PZJ se začala tvořit kolona aut jedoucí někam, ani nevím kam jedou. S lehkým zpožděním jsem dojel do smyčky PZJ, rychle jsem vyhodil cestující a vjel zpátky do nástupní zastávky.

Podle JŘ jsem vyrazil na další půlkolo. Stejně jako předtím jsem měl už od samého začátku problém s kapacitou autobusu. Bohužel Liberec se nám probudil do nového dne a aut v ulicích o dost přibilo. Moje jízda teda začala být plná kolon a chytal jsem další a další zpoždění. Se zpožděním 28 minut jsem dojel do smyčky Kunratická Sídliště a opět bez pauzy jsem otočil směr jízdy.

Celá moje dnešní směna proběhla nakonec v celku hladce. Po celou dobu jízdy jsem měl problém s kapacitou autobusu a moje pauzy na sídlišti v Kunraticích byli vždy plné procházek po přilehlém sídlišti. Po sedmém kole jsem od PZJ dojel do garáží. Vypnul jsem motor a odstavil autobus. Vrátil jsem klíčky od vozu a šel jsem domů.

Pátek 22.1.

Dnes mě čeká linka 25 s nejstarším kloubovým mercedesem co v Liberci jsou. Dnes si mohu opět dopřát teplé, čerstvě uvařené jídlo na dlouhé přestávce na konečné. Dnes jsem si dopředu připravil krásný, velký kus vepřové pečeně. Do baťohu jsem si přibalil chleba a křen, který jsem si včera zapomněl. Křen si dělám domácí a to alespoň jednou za měsíc, protože ho skoro furt jím, nebo si ho beru na směnu.

Opět jsem se v brzkých ranních hodinách jsem se dostavil do garáží a všimnul jsem si že krásná ledová plocha je pryč a já se už nemůžu klouzat k autobusu. Dostavil jsem se u výpravčího pro noty a klíčky od vozu a našel jsem si svůj dnešní autobus. Nachystal jsem si autobus a připravil jsem se na odjezd podle JŘ.

Od garáží jsem se opět vydal někam jinam než na autobusový terminál Fügnerova. Dnes jedu jen kousek od garáží do smyčky Broumovská. Tu smyčku už znám z linky 12 se kterou jezdím dost často, ale díky více konečných linky 12 jsem na této smyčce teprve s druhou směnou.

Projel jsem smyčkou a nastavil jsem palubní počítač na linku 25. Moje první půlkolo vedlo jen na kratší kousek linky a to do konečné zastávky Ruprechtice sídliště. V této smyčce jsem ještě nikdy nebyl a tak celá přestávka padla na objevování nejbližšího okolí. Já moc rád objevuji místa která neznám a ještě radši se vracím na mnou objevená místa která se mi líbí. Věřím že na Ruprechtické sídliště se znovu rád podívám.

Při zpětném půlkole na Broumovskou jsem ovšem narazil na jedno místo které vy utkvělo v paměti a na které nemám hezkou vzpomínku. Když se vrátím myšlenkami do října minulého roku, tak přesně s mojí dnešní linkou 25 jsem na zastávce Fügnerova s nejstarším kloubovým mercedesem započal hádku s mojí bývalou milou kamarádkou. Hold né všechno mi bude v Liberci vzbuzovat dobrou náladu. Dnes jsem na zastávce Fügnerova opět vzpomněl na bývalou kamarádku a trochu jsem zesmutnil. Naštěstí jsem dojel až do smyčky Broumovská a pro zlepšení nálada jsem si ohřál, na plynovém vařiči, vepřovou pečeni. Nechci říkat že se furt necpu, protože to není pravda. Dnes jsem celou půl kilovou pečeni snědl na jedné přestávce. 

Vyjel jsem konečně na delší půlkolo a to až na konečnou Pavlovice křižovatka. Během jízdy jsem si neuvědomil kam až jedu a vnitřně jsem se začal těšit na objevování nových míst. Dojel jsem podle JŘ až na konečnou Pavlovice křižovatka všimnul jsem si linky 12 přede mnou. Kouknul jsem do JŘ a uviděl jsem kde to jsem. Bohužel jsem se dojel do smyčky, sice správné a nezabloudil jsem, ale kterou moc rád nemám a okolí je sice hezké, ale není tu nic na hezkou procházku v přírodě nebo po sídliště, prostě taková nudná smyčka. 

Moje další kolečka byli v hodně věcech stejná. Pokaždé jsem dojel až do Pavlovic, na zastávce Fügnerova jsem vzpomněl na moji kamarádku a na druhé konečné Broumovská jsem si vždy našel něco k jídlu.

Sobota 23.1.

Dnes se po delší době podívám na tramvajovou linku 11 od Liberecké smyčky Viadukt na okraj Jablonce nad Nisou do smyčky Tyršovy sady. Já mám docela dost rád tuto linku i přesto že jsem jí loni v květnu jezdil dost dlouhou dobu několik dní za sebou. 

Dnes jsem se dopoledne dostavil na rozhrání krajského a okresního města na zastávku Zelené Údolí, kde jsem dnes začínal. Netrvalo dlouho a skutečně dorazila moje dnešní jednovozová vysokopodlažní tramvaj T3R nesoucí transparent linky 11. Já jsem vystřídal kolegu a vyjel směrem Tyršovy sady. Pro mě je linka 11 hezká v jízdě přírodou a výhybnami na potkávání proti jedoucích spojů linky 11. V Tyršových sadech se o víkendu drží pauza pouhých 9 minut a tak nemám moc čas jít se někam podívat nebo si sehnat něco k jídlu či si dokonce něco uvařit. 

Celá moje směna na lince 11 vypadá dost obyčejně. Vyjedu ze smyčky, potkám několik tramvají proti mě, dojedu do druhé smyčky, chvilku si odpočinu a znova vyjedu na trasu, potkám několik tramvají, dojedu do smyčky, chvilku si odpočinu a vše se opakuje. 

Odpoledne jsem předal tramvaj dalšímu kolegovy a šel jsem domů.