Neděle 17.5.

Po půlnoci jsem přišel domů, kde už na mě čekal kamarád se svojí přítelkyní Klárou. Dlouho jsme si povídali až do 3 hodin ranních. 

Dnes jsem dostal pro změnu linku 11. Na lince 11 je hezké jet do Jablonce lesem kde je dost hezkých míst na focení. Tramvají stále nikdo nejezdí a tak si mohu zastavit kde chci a udělat pořádné fotky. Do Jablonce přijíždím vždy na čas a tak si mohu odpočinout na dlouhé 24 minutové pauze. Na druhé konečné je jenom 14 minut a tam si stihnu dojít na záchod, něco sníst a jedu zpět do Jablonce.

Dnes je teplo a tak jsem rád za klimatizovanou tramvaj. V noci jsem jako poslední přijel do Jablonce. Po celé směně naposledy vylezu z kabiny na čerstvý vzduch a cítím vysoký chlad. Přes den je i 25 stupňů, ale okolo půlnoci je okolo 5 stupňů. Celý zmrzlý sedám do trvaje a zapínám topení. Vrátím tramvaj do vozovny a jdu domů. 

Pondělí 18.5.

Ve 3 hodiny ráno mě probudil kamarád se slovy: "Vstávej, jdeme za sluncem". Já jsem se kouknul na budík a zděsil jsem se že jsem spal jenom 2 hodiny. Všichni jsme nastoupili do nočního autobusu a v tramvajáckém oblečení jsme vyrazili na Ještěd. Cesta s baterkou na vrchol kopce je dost těžká. Po dlouhém stoupání jsme byli na vrcholu Ještědu. Výhled dolů nebyl moc hezký, protože všude byla nízká oblačnost, ale to slunce za to stálo. 

Cestou dolů se nám šlo mnohem lépe. Skončili jsme v Horním Hanychově. První tramvají jsem se dostali až k vozovně. Kamarád i s Klárou si šli pro svoje tramvaje a já pokračoval na Fügnerovu. Na terminále Fügnerova jsem měl ještě chvilku čas a tak jsem si stihl udělat dobrou kávu. 

Pro upřesnění. Dnes mě čekají pauzy na lince 11. To znamená aby měl tramvaják pauzu dá mi svoji tramvaj na zastávce Fügnerova, já s tou tramvají dojedu do smyčky a zpátky na Fügnerově mu tu tramvaj vrátím.

Jako první jsem střídal 11/81 se soupravou T3R.plf + T3R, to je zcela běžná souprava pro linku 11. Trochu starší tramvaják mi tu tramvaj nechtěl dát, ale když jsem mu ukázal průkazku v pohodě odešel. Dojel jsem na smyčku a zpět a vrátil jsem mu to. Je divné jet s tramvají jenom chvilku a nezabydlet se v ní.

Po chvilce mi přijela 11/86 a v kabině Klára. Předala mi tramvaj a odešla na pauzu. Já jsem jako předtím dojel do smyčky a zpět na Fügnerovu. Při předávání zpět jsem jí řekl "hele, jedeto, brzdíto" ta se usmála a odjela. Tuto větu mě naučil jeden tramvaják v Březnu když jsem měl první střídané pauzy.

Odpoledne jsem si zabalil své věci a jel jsem domů do Prahy.

Večer jsem se kouknul na e-mail a měl jsem tam psanou zálohu na Palmovce. S velkým nadšením jsem tam dorazil  a rovnou jsem si lehl na gauč. Tato směna byla asi první na kterou jsem se netěšil. Celou dlouhou noc jsem se snažil usnout a když se mi to povedlo přišel výpravčí a já šel domů. 

Středa 20.5.

Ve 2 hodiny ráno jsem vstal. S velkým nadčením jsem vyrazil na dlouhou trasu na Palmovku. Jenom vylezu z baráku a sundavám roušku. Je hezké nadýchat se čerstvého vzduchu. Přicházím na Bělocerkevskou a teprve tady se beru roušku. Nasedám do jediného nočního autobusu a to do linky 913 a jedu až na Vysočanskou. Zde mi bohužel noční linka ujela a tak jdu pěšky ty 2 kilometry na Palmovku. Těsně před 3 hodinou dorážím na směnu. Po zdravím se s výpravčím a jdu si lehnout. 

V 7 hodin ráno mě výpravčí probudil a poslal rovnou na trasu. Kouknul jsem se do not a jel po dané trase. Okolo 10 hodiny se vracím na Palmovku a mohu jet domů rovnou do postele. 

Čtvrtek 21.5.

Odpoledne po škole jsem sednul na tramvaj linky 5/11 až na Ústřední dílny DP. Zde jsem nasednul na soupravu 7012+7013 linky 5/08. Dle jízdního řádu mám dnes před sebou 4 kolečka na krátké lince 5.

Na lince 5 je aktuálně výluka a Linka je odkloněna že Sídliště Barrandov do smyčky Smíchovské nádraží, takže má linka jízdní dobu jenom 40 minut. 

4 krátká kolečka utečou strašně rychle a po 7 hodinách končím ve vozovně. Ještě před odchodem domů si u výpravčího zapisuji noční s nástupem ve 2 hodiny ráno. S dobrou náladou se vracím domů na chvilku spát. 

Pátek 22.5.

Ve 2 hodiny ráno vstávám a s nadčením odjíždím na Palmovku pro noty. Na Palmovce potkávám svého oblíbeného kamaráda z Modřan. Jemu akorát skončila pauza. Bohužel on jede do Letňan a pak do centra a já jedu zase do Modřan a pak do Řep. 

Rozloučili jsem se a každý jsem se vydali svoji cestou. Dojel jsem tramvají na Polikliniku Modřany a nočním autobusem jsem pokračoval na zastávku Na Beránku. V obratišti Na Beránku jsem se moc neohřál a jedu hned zpět do města. Na zastávce Petříková přesedám do první ranní linky 150. V autobuse potkávám čtvrtou a poslední osobu co jezdí jako mi. Tato poslední osoba je originál protože je to holka stará jako já. Kouknul jsem se do jejích not a má tam jako já psané Řepy. Spolu jsme se dlouho neviděli a tak jsem si měli furt o čem povídat. Cesta do Řep utekla hodně rychle a tak ve smyčce Sídliště Řepy už bylo krásné přírodní osvětlení. 

Bohužel z Řep už máme každý jinou cestu. Rozloučili jsme se obejmutím. Byla to první holky mimo rodinu co mě kdy obejmula. S nadčením jsem se vrátil na Palmovku, odevzdal jsem noty a jel jsem se domů vyspat. 

Dnes odpoledne jsem zase jako minulý týden nasedl do autobusu a vyjel směr Liberec. Po hodině v autobuse jsem konečně vystoupil v Liberci. Kouknul jsem se na hodinky a utíkal jsem domů odložit si věci a převkléknout se do historického tramvajáckého oděvu.

Ve vozovně jsem dostal klíče od vozu a na desáté koleji jsem objevil historickou soupravu Ringroffer 250 a válečný vůz. Jako vždy jsem si zkontroloval soupravu a vyjel jsem na trať. Dle not je toto objednaná jízda pro jednu firmu. Hned za vozovnou jsem nabral oba dva své průvodčí a mohli jsme vyjet na trasu.

Firmu jsme nabrali na zastávce Fügnerova a vyjeli s nimi rovnou na Jabloneckou trať. Dojeli jsme jenom do Vratislavice nad Nisou. Zde čekalo firmu malé občerstvení. Po hodině jsme je zase nabrali a vrátili jsme se s nimi do Liberce. Ve vozovně jsem odstavil soupravu a šel jsem domů.

Sobota 23.5.

Na tento den jsem se těšil celý týden. Dneska mám linku 2 asi po 20 dnech. Linku 2 mám ze všech linek nejméně a tak jsem rád za každou směnu na této lince. Naštěstí tady nejsou střídané přestávky a tak na starých olomouckých vozech budu dlouhých 10 hodin. Linka 2 je hezká v nově opravené smyčce Dolní Hanychov.

Bohužel tohle všechno jsem si jenom myslel. 

Ráno vlezu do tramvaje a hned za mnou přišel kamarád. Na moje noty mi položil cedulku s písmenem Z. Když má tramvaj za oknem písmeno Z znamená to že řidič/ka je začátečník. Trochu jsem se zděsil. Cedulku jsem dal za okno a vyjel z haly k výjezdu. Tam už na mě čekala holka kterou budu dnes zaučovat. Otevřel jsem jí dveře a přenechal jsem jí kabinu. Sedla si a rozjela tramvaj. Během prvního kolečka jsme se seznámili a další jsem jí už vysvětloval linku.

Dnes je hezké počasí a tak nám celá směna utekla strašně rychle. Po 6 kolečkách jsme tramvaj předali dalšímu kolegovi se slovy: "Hele, jedeto, brzdíto„ a šli jsme každý svou cestou. Já jsem se vrátil domů a celé odpoledne jsem prospal.